V pondělí státní telekomunikační společnost v Indii, která byla poslední zemí světa používající telegrafní služby ve velkém rozsahu, odešle poslední telegram, píše agentura AP.
Více než 900 milionů Indů nyní vlastní mobilní telefon a 120 milionů lidí v zemi používá internet, přičemž se očekává, že tato čísla budou v příštích letech prudce stoupat. Textové zprávy a e-maily pronikají v současné době už i do nejchudších oblastí indického venkova.
Telegram jako pouhá nostalgie
Indické úřady uvádějí, že telegrafní služby, které provozuje státní telekomunikační gigant BSNL, jsou prodělečné, přičemž ztráty přesáhly dvě miliardy liber (60 miliard korun). Vláda proto prohlásila, že už není dál ochotna nést náklady na službu, kterou označuje za pouhou nostalgii.
"V současné době Indové pošlou jen asi 5000 telegramů denně," řekl nejmenovaný představitel BSNL. "Před příchodem faxu jich byly každý den statisíce," dodal.
"Telegramy jsou v současnosti posílány jen z oficiálních důvodů," říká Lata Haritová z dillíského telegrafního úřadu, který se nachází u Kašmírské brány a sídlí v budově z dob britské koloniální nadvlády. Před ní podle Haritové stávaly před pouhými 30 lety dlouhé fronty zákazníků, dnes však úřad zeje prázdnotou. "K oznámení narození či úmrtí teď lidé užívají mobilní telefony," dodává Haritová.
K tématu |
Skutečnost, že telegram přežil v Indii tak dlouho, je důkazem, jak hluboce byla tato služba zakořeněna v indické společnosti. Telegrafisté byli hrdí na to, že se stávali posly těch nejdůležitějších zpráv. Baldžit Singh, který se stal telegrafním úředníkem v roce 1972 a který jde za pár měsíců do důchodu, vzpomíná na šílenství, jež následovalo po zavraždění premiérky Indiry Gándhíové v roce 1984.
"Lidé se hrnuli do úřadu, aby odeslali telegramy. Pracovali jsme tehdy 24 hodin denně. Několik dní jsme se vůbec nedostali domů," upamatovává se Singh na období politického chaosu a pouličních násilností, které po atentátu následovaly.
Telegram jako důležitá součást
V dobách největší slávy telegramů před 30 lety měla Indie 45.000 telegrafních stanic, z nichž dnes zůstalo jen 75. Mohla za to do značné míry nespolehlivá telefonní kabelová síť, která byla modernizována teprve v 80. a 90. letech minulého století.
V mnoha odlehlých městech a vesnicích telegrafista znal všechny obyvatele a jejich rodinné poměry. Abilaša Kumáriová pocházející z malého středoindického městečka Sitamau, která dnes pracuje jako socioložka v Dillí, si vzpomíná, jak její rodina byla prostřednictvím telegramu zpravena o úmrtí bratrance při nehodě. "Telegram přišel doručit sám přednosta poštovního úřadu. Když jsme ho spatřili u dveří, věděli jsme, že se stalo něco strašného," uvedla.
Zatímco většina zbývajících telegrafních úředníků dostane práci v rámci telekomunikační společnosti, množství dalších lidí ztratí možnost přivýdělku při neformálním poskytování služeb spojených s telegramy.
Čtěte také |
Džagdíš Čand Šarma se téměř 35 let živil tím, že psal telegramy pro negramotné zákazníky dillíského telegrafního úřadu, usazen na matraci v zaprášeném rohu nádvoří budovy. V 80. letech napsal denně 150 telegramů, v nichž za malou úplatu krátce a jasně sděloval zármutky i radosti příchozích.
Dnes má Šarma přinejlepším tři zákazníky denně, a tak se zásobil balicím materiálem a pečetním voskem a pomáhá nyní lidem místo toho posílat balíky.
"Není to ale totéž. Když jsem pro někoho psal telegram, okamžitě jsem s ním navázal blízký kontakt," vysvětluje Šarma a při tom od sebe líně odhání mouchy obtěžujícího ho v parném vedru.