Aretz se živí sanací a opravováním příbytků. Po otevření jednoho z nich se mu nabídl obrázek, který mu doslova vyrazil dech. Po překročení prahu se rázem ocitl o dvacet let zpátky – uprostřed každodennosti NDR.
„Když jsme otevřeli dveře, připadali jsme si jako Howard Carter, když našel hrobku Tutanchamona,“ řekl listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Aretz. Nejenže všude kolem byl omšelý nábytek socialistického ražení, v bytě byly dokonce i výrobky typické pro časy před pádem berlínské zdi.
„Všechno bylo zaprášené, ale bylo to jako vzácný historický poklad, portál do dávno minulého věku,“ dodal Aretz.
Kalendář ukazoval rok 1988
Byt o výměře čtyřiceti metrů čtverečních nabídl mnoho již skoro zapomenutých socialistických artefaktů. V kuchyni kromě hliníkových příborů a plastového nádobí nechyběla láhev limonády Vita Cola, cigarety značky Juwel, vodka Kristall nebo margarín Marella.
Nástěnný kalendář ukazoval srpen 1988 a oslavoval zároveň desáté výročí, kdy do kosmu poprvé vyletěl východoněmecký kosmonaut Sigmund Jähn. Všechny věci v obydlí byly východoněmecké produkce, výjimkou byl pouze deodorant od firmy Henkel z tehdejšího západního Německa.
Celkově byl byt velice skromně zařízen. Obešel se i bez koupelny, v ložnici byla pouze zinková vana. Ve vybavení chyběla i toaleta, a jeho obyvatelé se proto museli spokojit se společnou na chodbě.
Z bytu však bylo na první pohled patrné, že se jeho obyvatel vypařil doslova ze dne na den. Tomu napovídalo i to, že po sobě zanechal mnohé důležité dokumenty, včetně těch osobních. Kdo v bytě žil? Podle Aretze opustil poslední obyvatel příbytek někdy na jaře roku 1989. Podle nalezených dopisů to byl čtyřiadvacetiletý muž, který měl problémy se zákonem.
Dokument nejmladšího data – z května roku 1989 – totiž nesl policejní nařízení k prohlídce obytného vozu. Navíc byl zřejmě v křížku také s rodinou. V bytě se nalezl dopis, který muži napsala jeho sestra. „Sám by sis měl sníst to, co sis nadrobil,“ vytýkala mu.
Obyvatele se nalézt nepodaří
Aretz se domnívá, že muž odešel do západního Německa. Nic totiž nenapovídá tomu, že by se do bytu vrátil. Dohledat někdejšího obyvatele pozoruhodného bytu by podle Aretze bylo velmi složité, neboť jen v Německu dnes žije pětašedesát mužů stejného jména, jaké bylo nalezeno na všech dokumentech.
Stavitelský tým Marka Aretze už v bývalém východním Německu zrenovoval od roku 1990 více než sto padesát budov, tedy přes tisícovku bytů. Zdaleka tedy nejde o první neobvyklý objev. Při odkrývání jednoho z bytů prý tým dokonce narazil na mrtvolu starého muže, jenž ležel mezi balíky svázaných vydání místního listu Leipziger Volkszeitung, z nichž nejstarší výtisk pocházel z roku 1938.
Aretz nicméně připouští, že jen výjimečně se podaří nalézt místo v tak zachovalém a nedotčeném stavu, v jakém je onen poslední byt v Lipsku.
„Když jsme otevřeli dveře, připadali jsme si jako Howard Carter, když našel hrobku Tutanchamona,“ řekl listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Aretz. Nejenže všude kolem byl omšelý nábytek socialistického ražení, v bytě byly dokonce i výrobky typické pro časy před pádem berlínské zdi.
„Všechno bylo zaprášené, ale bylo to jako vzácný historický poklad, portál do dávno minulého věku,“ dodal Aretz.
Kalendář ukazoval rok 1988
Byt o výměře čtyřiceti metrů čtverečních nabídl mnoho již skoro zapomenutých socialistických artefaktů. V kuchyni kromě hliníkových příborů a plastového nádobí nechyběla láhev limonády Vita Cola, cigarety značky Juwel, vodka Kristall nebo margarín Marella.
Nástěnný kalendář ukazoval srpen 1988 a oslavoval zároveň desáté výročí, kdy do kosmu poprvé vyletěl východoněmecký kosmonaut Sigmund Jähn. Všechny věci v obydlí byly východoněmecké produkce, výjimkou byl pouze deodorant od firmy Henkel z tehdejšího západního Německa.
Celkově byl byt velice skromně zařízen. Obešel se i bez koupelny, v ložnici byla pouze zinková vana. Ve vybavení chyběla i toaleta, a jeho obyvatelé se proto museli spokojit se společnou na chodbě.
Z bytu však bylo na první pohled patrné, že se jeho obyvatel vypařil doslova ze dne na den. Tomu napovídalo i to, že po sobě zanechal mnohé důležité dokumenty, včetně těch osobních. Kdo v bytě žil? Podle Aretze opustil poslední obyvatel příbytek někdy na jaře roku 1989. Podle nalezených dopisů to byl čtyřiadvacetiletý muž, který měl problémy se zákonem.
Dokument nejmladšího data – z května roku 1989 – totiž nesl policejní nařízení k prohlídce obytného vozu. Navíc byl zřejmě v křížku také s rodinou. V bytě se nalezl dopis, který muži napsala jeho sestra. „Sám by sis měl sníst to, co sis nadrobil,“ vytýkala mu.
Obyvatele se nalézt nepodaří
Aretz se domnívá, že muž odešel do západního Německa. Nic totiž nenapovídá tomu, že by se do bytu vrátil. Dohledat někdejšího obyvatele pozoruhodného bytu by podle Aretze bylo velmi složité, neboť jen v Německu dnes žije pětašedesát mužů stejného jména, jaké bylo nalezeno na všech dokumentech.
Stavitelský tým Marka Aretze už v bývalém východním Německu zrenovoval od roku 1990 více než sto padesát budov, tedy přes tisícovku bytů. Zdaleka tedy nejde o první neobvyklý objev. Při odkrývání jednoho z bytů prý tým dokonce narazil na mrtvolu starého muže, jenž ležel mezi balíky svázaných vydání místního listu Leipziger Volkszeitung, z nichž nejstarší výtisk pocházel z roku 1938.
Aretz nicméně připouští, že jen výjimečně se podaří nalézt místo v tak zachovalém a nedotčeném stavu, v jakém je onen poslední byt v Lipsku.
