Vévoda z Wellingtonu, polní maršál Arthur Wellesley, který sloužil jako premiér, ministr zahraničí, vnitra a kolonií a také přesně před dvěma sty lety u Waterloo porazil Napoleona, tehdy přišel za svým londýnským ševcem, aby mu upravil vysoké kožené jezdecké boty. Ten jim snížil podpatek, mírně zakulatil špičku a seřízl je zhruba do půli lýtek. Boty udělal dostatečně pevné, aby s nimi mohl vévoda v sedle táhnout do boje, i elegantní, aby se v nich mohl blýsknout ve večerní společnosti.
Patří do každé kabelky. Jak ale rtěnka vznikla? |
Díky Wellesleyho renomé se z nových bot stal hit britských aristokratů. Všichni – i ti největší fintilové jako Beau Brummell, jenž v tehdejším Londýně udával módní trendy – chtěli nosit stejné boty, jako měl válečný hrdina. To už se psala 40. léta předminulého století a svůj velký rozvoj měly wellingtonky, jak se botám tehdy říkalo, před sebou.
Další kapitolu v jejich historii začal psát americký podnikatel Hiram Hutchinson, který v roce 1852 koupil od Charlese Goodyeara patent na výrobu přírodní gumy a následujícího roku se s ním přestěhoval do Francie, kde založil manufakturu na výrobu gumové verze oblíbených wellingtonek. A gumáky byly na světě.
  |
Díky své nepromokavosti a odolnosti si získaly největší oblibu hlavně mezi tamními zemědělci, kteří mohli konečně odhodit nepohodlné dřeváky. Největší rozmach však botám ve 20. století přinesly katastrofické vojenské konflikty. Stejné vlastnosti, jaké si u nich zamilovali francouzští sedláci, ocenili i britští vojáci v rozmočených zákopech první i druhé světové války.
Po roce 1945 se gumáky vrátily ke svému civilnímu účelu. Výrobci mírně poupravili jejich tvar, aby byly kolem lýtek o něco volnější, špičku ještě více zaoblili a podrážku zesílili. K tradiční černé a olivově zelené přidali další barvy. Ze zemědělství boty pronikly do zdravotnictví, těžkého průmyslu, potravinářství i do všech částí světa. A v roce 2012 je během zahajovacího ceremoniálu Olympijských her v Londýně Češi přinesli zpátky do Anglie.
