Východoněmecká vláda i v reakci na to přišla s novými pravidly pro cesty do zahraničí, která měla umožnit všem občanům NDR dostat se jednoduše na Západ. Ani ne pět hodin poté, co o nich informovala veřejnost, byla berlínská zeď minulostí.
Na západoněmecké velvyslanectví v Praze se už od jara, a v mnohem větší míře pak od léta 1989 uchylovaly tisíce východních Němců, kteří doufali, že se touto cestou dostanou na Západ. Často zde ve složitých podmínkách strávili týdny - a to za „dohledu“ řady západních televizních štábů i zvědavých občanů ČSSR - než mohli vycestovat do spolkové republiky (SRN). Když už cestu z NDR přes Prahu do západního Německa absolvovala několikátá vlna východních Němců, začala československému režimu docházet trpělivost.
Dokládají to události z listopadu 1989, které na svých stránkách připomíná web Kronika zdi, který dění kolem berlínské zdi mapuje den po dni. Například kolem poledne 3. listopadu československé ministerstvo zahraničí po velvyslanci NDR v Praze Helmutu Ziebartovi požadovalo, aby jeho země buď příliv uprchlíků do ČSSR zastavila, nebo zajistila, že jich každý den z Československa bude moci vycestovat do západního Německa tolik, kolik jich z NDR přichází na západoněmeckou ambasádu v Praze.
  |
Hned na odpoledním mimořádném zasedání pak východoněmecké politbyro v Berlíně dalo souhlas s tím, aby 6000 východních Němců, kteří už se zase shromáždili na západoněmecké ambasádě v Praze, mohlo vycestovat do spolkové republiky. Tentokrát ale nikoliv oklikou přes NDR, jak to bylo do té doby běžné, ale v souladu s návrhem šéfa československých komunistů Miloše Jakeše přímo, což se také další den stalo.
Východnímu Německu však bylo stále jasnější, že takováto jednorázová opatření, ani apely, aby jeho občané zůstávali v NDR, nebudou na zvládnutí hluboké krize stačit. Večer 4. listopadu proto náměstek východoněmeckého ministra vnitra Dieter Winderlich oznámil, že o žádostech o vycestování na Západ bude nyní NDR rozhodovat „nebyrokraticky a rychle“.
Nárazová vlna východních Němců
Ani to ale nezabralo. Jen o víkendu 4. a 5. listopadu přes Československo do spolkové republiky - tentokrát už bez zastávky na západoněmecké ambasádě v Praze - vycestovalo na 23 000 východních Němců, kteří nechtěli čekat na to, až a jestli vůbec NDR za několik měsíců zpracuje jejich žádosti. Do středy 8. listopadu jich bylo celkem 45 000.
Už o den dříve se proto situací znovu zabývalo východoněmecké politbyro, k němuž „přes všechny politické kanály a úrovně“ - jak v knize Kronika pádu zdi píše německý historik Hans-Hermann Hertle - směřovaly stížnosti československých komunistů, kteří se obávali nepokojů ve své zemi. Na pětihodinovém zasedání se politbyro rozhodlo, že urychleně začne platit ta část připravovaného nového cestovního zákona, která se týkala trvalého vystěhování se z NDR, což mělo vést k uklidnění situace.
Ještě než se tak stalo, povolala si Praha 8. listopadu znovu východoněmeckého velvyslance Ziebarta, aby mu předala oficiální žádost, jež se už tónem ultimáta dožadovala konečného vyřešení situace, která vzbuzovala velkou pozornost obyvatel severních a západních Čech, přes něž uprchlíci směřovali.
Jak nám Němci začali revoluci. Za koncem komunistického režimu stála i uprchlická vlna z NDR |
Východoněmečtí komunisté nakonec 9. listopadu Problém ČSSR, jak o něm hovořili, skutečně vyřešili, i když úplně jinak, než si představovali. Opatření, které se ten den zrodilo, se totiž netýkalo pouze trvalého vystěhování se z NDR, ale všech, tedy i krátkodobých turistických cest za její hranice. Možné měly být pro prakticky všechny východní Němce, kterým měla nově stačit jen jednoduchá žádost schválená příslušným úřadem.
Nařízení, které mělo vstoupit v platnost 10. listopadu ve 4:00, v polední kuřácké pauze schválilo politbyro, z něhož byla v tu chvíli přítomná sotva polovina členů. Odpoledne rozhodnutí, které už ve svém názvu odkazovalo na ČSSR, prošlo i vládou a ústředním výborem, na němž šéf východoněmeckých komunistů Egon Krenz znovu mluvil o tom, jakou zátěž dosavadní situace představuje pro československé soudruhy. „Ať už v této situaci uděláme cokoliv, uděláme špatný krok,“ poznamenal také.
Alespoň v tomto bodě se trefil. Že ten krok bude z pohledu východoněmeckých komunistů tak špatný, že ještě ten den povede k pádu berlínské zdi, ale netušil ani on. Zmar nedemokratického režimu večer krátce před 19:00 dovršil člen politbyra Günter Schabowski, který - aniž by předtím nové cestovní opatření vůbec četl - na živě přenášené tiskové konferenci zaskočené novináře informoval o tom, že východní Němci budou moci bez problémů cestovat na Západ. Navíc prohlásil, že nová pravidla začínají platit „hned, neprodleně“.
Východní Berlíňané ho vzali za slovo a hromadně vyrazili k berlínské zdi. Ta nápor desetitisíců nevydržela a ještě před půlnocí „padla“.
