Netrvalo dlouho a z bernardýnů se stali záchranářští psi. Nejslavnější z nich je bezpochyby Barry, který žil ve starobernardském hospicu v letech 1800-1812. Za svůj život zachránil život víc než 40 lidem. Jednou prý zachránil malého chlapce, kterého donesl domů na zádech.
Po letech, kdy si málokdo dovedl představit, že v Alpách tito velcí psi (dospělý bernardýn váží až 85 kilogramů) se soudkem rumu na krku nebudou zachraňovat zbloudilé poutníky, resp. turisty, je nahradily vrtulníky a moderní technologie.
Mniši v klášteře, jež se nachází v nadmořské výšce 2500 metrů, se po letech rozhodli s chovem psů skoncovat. Podle slov mnicha Jose Mittaze se chtěli víc zaměřit na "službu lidem." "Náš klášter má za sebou tisíciletou historii, bernardýny jsme chovali posledních 300 let. Přesto psi zastínili vše, co jsme za tu dobu udělali," říká.
Úplný konec bernardýnů ve svatobernardském průsmyku to však není. V oblasti si můžete koupit hrneček, tričko nebo třeba plyšového bernardýna se známým soudkem na krku. Pes zůstává symbolem švýcarských hor.
Na památku hrdiny Barryho také vznikla nadace, jež nese jeho jméno. Ročně se tam narodí 20 štěňat. V klášteře zůstávájí přes léto, kdy se o ně ale starají lidi z nadace, nikoliv mniši. Na zimu se stěhují do městečka Martigny, protože tam jejich náročné krmení vyjde mnohem levněji. Pouze jeden z bernardýnů je využíván jako lavinový pes.
Mniši v klášteře se čas od času účastní záchranných operací a mnich Mittaz přiznává: "Moje lavinová vysílačka se jmenuje Barryvox, což znamená Barryho hlas."
