Vůči sexuálním menšinám jsme stále tolerantnější a v češtině se pro vyjádření sexuální orientace zabydlela, nebo teprve zabydluje, řada cizích výrazů. Více a více lidí se cítí být na pomezí (v angličtině queer). Jejich obojetná touha se řídí střídavě heterosexuálně a homosexuálně, proto se nazývá bisexuální. Na tom samo o sobě ještě není nic nového. Bisexualitu jako jev věda zkoumá už od roku 1938, avšak teprve nyní se stává samozřejmostí.
Nálepka střídá nálepku
Ženy se náklonností ke stejnému pohlaví snaží zvýšit svou atraktivitu u mužů, dobrodruhové zase své světáctví. Mimo to dost mladých lidí bisexualitou odsouvá rozhodnutí, ke které orientaci vlastně patřit. Být bisexuálem v dnešní době navíc skýtá mnoho výhod. Vypráví o nich Šárka, Anna, Martin a Emma.
V Emauzském klášteře vystoupit nesměli. Gay soubor nyní našel jiné církevní místo |
Třiadvacetiletý Martin by si až donedávna ani nepomyslel, že by se někdy „na pomezí“ mohl ocitnout. „Seznámil jsem se s Ondřejem, když mě vyhodili ze školy. Poznali jsme se přes společnou kamarádku jako dva úplně normální kluci. Brzy jsme spolu začali trávit skoro veškerý volný čas, aniž bychom přemýšleli nad tím, co to znamená. Všichni kamarádi si z nás začli dělat srandu. Měl jsem v sobě zmatek. Vždy mě vzrušovala ženská prsa a zadek, ale postupně jsem si začal představovat Ondřeje. Jednou na party jsme usnuli opřeni o sebe. Ondřej o mé náklonnosti nic netušil a nadále se mi svěřoval se svou zamilovaností k holkám.
Dokonce jsem se mu snažil pomáhat je balit, ale postupně jsem to nedokázal snášet. Jednou v hospodě ze mě vyznání vypadlo z ničeho nic. Ondřej to měl ale jinak než já. Dohodli jsme se, že se dva měsíce neuvidíme. Nakonec se to protáhlo na rok.“ Po tomto okamžiku Martin chodil s dívkami, ale občas se mu stalo, že se opět zamiloval do muže. Dnes si je jistý, že je „bi“, jak se tak s oblibou říká.
Nálepka bisexuality umožňuje mnoha mladým lidem uniknout tlaku okolí, aby se definitivně rozhodli, zda jsou čtyřprocentní homosexuálové, nebo heterosexuálové jako většinová společnost. Podobně to cítí Šárka (20 let). „Vím, že jsem bisexuální a díky tomu jsem začala lépe přijímat sebe sama. Mám to v hlavě srovnaný,“ říká studentka herectví, která se se svou novou identitou nedávno svěřila rodičům. Jenže stejně jako jiná označení, i bisexualita může být jen další nálepka. Ne každý, kdo je otevřený styku bez ohledu na pohlaví, musí být nutně bisexuál.
Originalita nade vše
Lidé, kteří dnes chtějí jít s dobou, jsou posedlí touhou odlišit se. Nosí originální designovou módu z omezených sérií, nechají si dělat tetování, chovají vzácné plemeno psa, poslouchají alternativní hudbu, trpí zvláštní formou potravinové nesnášenlivosti a cestují do exotických zemí. Samozřejmě vše poctivě sdílejí na sociálních sítích. V poslední době se k této škále statusových symbolů přidává sexuální identita – nejlépe menšinová.
Dobrat se k číslům, která by nárůst bisexuality potvrzovala, není snadné. Údaje bývají nespolehlivé, protože lidé mají tendenci své zaměření tajit i v anonymních dotaznících, anebo si jím dokonce nejsou jisti. Z loňského šetření badatelů z Přírodovědecké fakulty UK nicméně vyplynulo, že čtrnáct mužů a dvacet žen ze sta se považuje za spíše bisexuální.
Anna (22 roků) s dívkou nechodila, ale má za sebou homosexuální zkušenosti. „Dnes se určitě prohlašuje víc lidí za bisexuální než dřív. Týká se to hlavně mladších. Je to vybočení ze standardu, být kontroverzní prostě frčí.“
Oproti tomu již zmíněná Šárka bere věci víc vážně. „Jde o to, jaký člověk je a jak na mě působí. Spíše se zamiluju do jeho duše. Neřeším pohlaví. Sexuálně je to nastejno. Je to mnohem čistší vyjádření citu tím, že se dokážu odpoutat od tělesné schránky. Faktem je, že mívám období, kdy preferuji jedno nebo druhé. Asi je to náhoda, podle toho, koho potkám.“
Fasáda nehraje roli
Současná věda uznává bisexualitu jako svébytnou sexuální orientaci. U dospělých se sexualita podle dlouhodobé desetileté studie univerzity v New Yorku z roku 2006 může změnit u 50 až 60% jedinců. Avšak u dospívajících ve věku 14 až 21 let se mnohem častěji jedná o přechodnou orientaci na cestě k heterosexualitě nebo homosexualitě a souvisí s celkovým vývojem osobnosti. „V životě jsem neměl moc mužských přátel, spíš to byly vždycky holky a právě proto jsem si tolik cenil Ondřeje – měl být konečně můj úhlavní parťák. Nikdy bych nečekal, že se mi může stát, že se zamiluju do jiného chlapa. Už se ve dvaadvaceti trochu znám a vím, že už to není jen tak nějaké hledání sebe sama,“ dodává Martin.
Co je to být gay v Rusku ukazuje výstava fotografií Slavy Mogutina |
Sedmadvacetiletá Emma je doktorandkou genderových studií na Mnichovské univerzitě a varuje před předčasným odsuzováním neobvyklých sexuálních aktivit jako pouhého pozérství. „Dá se říct, že identita se definuje již sexuální praxí. A ne naopak. Sexuální identita je něco velmi osobního a nejvyšší instituce, která ji má právo přijímat za vlastní, je člověk sám. Sexuální abnormalita má v sobě rajc odlišnosti, a proto se s ní třeba někteří chlubí. Ale i kdyby tomu tak bylo, přece to nikomu neubližuje. Pokud je něčí bisexualita jen fasáda, nehraje to roli. Nemáme právo to jako společnost zpochybňovat.“
