„Květiny je třeba sbírat, když začnou růžovět. Tehdy je z nich největší výnos,“ vysvětluje Totka Hristovová, starší sezónní dělnice v Tarničane na jihu země. Oddělit květ od stonku a uložit ho do plastového sáčku: Totka tuto činnost neúnavně opakuje celý květen a červen. Každé ráno nasbírá 25 až 30 kilogramů korunních plátků, z nichž se získá pouhých sedm až osm gramů esenciálního oleje nazývaného též růžová esence.
BULHARSKÝ RŮŽOVÝ OLEJCertifikát především zaručuje, že výrobce použil korunní plátky z jednoho z bulharských regionů, kde se tradičně růže pěstují, že přísně dodržoval techniku destilace a že produkt má chemické a fyzikální vlastnosti bulharského růžového esenciálního oleje. Získání chráněného zeměpisného označení je obrovským úspěchem, který bulharským pěstitelům umožní zachovávat kvalitu jejich produktu, zdůrazňuje Filip Lisičarov, jeden z největších producentů, který obnovil výrobu v první destilárně v zemi. Tu v roce 1909 v Čarničane postavil jeho pradědeček. Pro zákazníky Údolí růží to bude další záruka kvality a pravosti produktu. |
Sběr korunních plátků končí v deset hodin, kdy v důsledku vedra klesá esence ke kořenům. Bulharsko a sousední Turecko jsou dva největší světoví producenti růžového oleje. Za nimi následují Írán, Maroko, Indie a Čína. Technika produkce se v Bulharsku praktikuje už více než 350 let, a to bez velkých změn, vysvětluje Georgi Čaučev, ředitel Ústavu růže v Kazanlaku v centrální části Bulharska.
Čerstvě sklizené plátky se přivážejí do destiláren, kde se vaří. Pára je kondenzována a pak znovu destilována, aby se získal esenciální olej. Na jeden kilogram oleje je zapotřebí nejméně 3500 kilogramů korunních plátků.
Bulharská roční produkce 1500 kilogramů růžového oleje tedy pochází z 5,25 tuny korunních plátků z růží pěstovaných na 3800 hektarech. Většina z nich se nalézá v oblasti Kazanlaku, jíž se říká Údolí růží.
Pěstují se zde především keře druhu Rosa Damascena. Mírné klima a naplaveninová půda údolí jsou pro tento druh velmi vhodné. Růžový olej je pro největší světové výrobce parfémů nenahraditelný: produkt a jeho 370 složek totiž nemají syntetickou alternativu.
Parfémy
Výrobci parfémů platí 6000 eur (asi 160 000 Kč), někdy i více, za kilogram této husté tekutiny jantarové barvy. A kupodivu to není její dosti těžká vůně, co je přitahuje, ale schopnost spojovat stovky přírodních a umělých ingrediencí tvořících parfém a ustálit jeho vůni, vysvětluje expert Nikolaj Nenov.
Hlavními odběrateli bulharského růžového oleje jsou výrobci parfémů ve Francii, ve Spojených státech a v Japonsku. Rostoucí zájem projevují také asijské země, zejména Čína. Tyto úspěchy samozřejmě přitahují četné padělatele. V boji proti nim se Bulharsku podařilo loni v říjnu po devět let trvající proceduře dosáhnout chráněného zeměpisného označení, které vydává Evropská komise. Certifikace produktu u italské laboratoře nyní umožňuje jeho prodej v Evropské unii pod názvem bulharský růžový olej.
