Tehdy Československo jako první země východního bloku vstoupilo do mezinárodního sdružení IANA EAN, určujícího standardy pro identifikaci a automatický sběr dat.
Do roku 1989 se čárové kódy v Československu tiskly většinou jen na obaly zboží určeného pro vývoz na západ. Průkopníkem byl národní podnik Čokoládovny, jenž tímto způsobem označil zhruba 900 tun zboží, které si u něj objednal britský maloobchodní řetězec Tesco.
Zásadní překážku pro rozšíření čárového kódu v tuzemsku představoval fakt, že zdejší obchody nedisponovaly technickým vybavením pro automatický sběr dat. První vlaštovkou se v roce 1985 stal pražský Dům elegance, jenž měl být vzorem pro ostatní státy RVHP.
Ještě koncem roku 1991 bylo čárovým kódem označeno jen 10 až 15 procent zboží v československém vnitřním obchodě. Situace se však postupně měnila, na čemž měl podstatnou zásluhu příchod západních prodejních řetězců. V roce 1998 používalo nejrozšířenější čárový kód EAN už kolem 4500 firem a zhruba 3000 obchodních organizací.
Čárový kód vymyslel inženýr Woodland
Historie čárového kódu se začala psát v roce 1949 na jedné z pláží floridského města Miami. Mezi slunícími se lidmi ležel ani ne třicetiletý inženýr Norman Joseph Woodland, jenž si už nějakou dobu lámal hlavu s vymýšlením metody, která by urychlila odbavování zákazníků u pokladen.
Woodlandovi bylo jasné, že je potřeba zavést nějaký druh kódu, jenž by jednoznačně určoval každý druh zboží. Coby někdejšímu skautovi mu na mysli vytanula Morseova abeceda, a tak začal prsty do písku kreslit zprávu složenou z teček a čárek. V jednu chvíli bezděky přitáhl ruku k sobě, takže se z teček staly dlouhé tenké linky. Tak se podle Woodlandova vyprávění zrodil nápad, jenž způsobil revoluci v nakupování.
Se svým kolegou z Drexelova technologického institutu Bernardem Silverem začal Woodland myšlenku rozvíjet. Na základě optického systému, který sloužil v kinech k synchronizaci zvuku a obrazu, vyvinuli čtečku čárového kódu a spolu s kódem samotným si jej nechali v roce 1952 patentovat. Není bez zajímavosti, že podle tohoto původního návrhu měl kód podobu bílých linek na černém podkladě, tedy opačně, než je tomu dnes.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kromě klasické lineární podoby čárového kódu byla součástí patentu také varianta založená na různě širokých soustředných kružnicích. Obrazec podobný lukostřeleckému terči měl tu výhodu, že mohl být nasnímán z jakéhokoliv úhlu.
Z hlediska maloobchodu slibovaly čárové kódy rychlejší odbavení zákazníků při současném snížení počtu zaměstnanců. Přes tyto zjevné výhody obchodníci se zaváděním novinky dlouho váhali. K prvnímu komerčnímu nasazení čárového kódu v obchodě došlo až 26. června 1974 v městečku Troy v americkém Ohiu.
Historicky prvním prodaným zbožím byla sada deseti balíčků žvýkaček za 67 centů.
Ani poté ale žádný z velkých obchodníků nechtěl do nové technologie investovat, a všichni vyčkávali, jak zareaguje konkurence. Svým způsobem to celé věci prospělo, protože bylo dost času na vytvoření jednotných standardů a vylepšení čteček. K masovějšímu nasazení čárového kódu v obchodech tak došlo až v 80. letech.
Současné čárové kódyV současnosti existuje celá řada druhů čárových kódů, z nichž některé se používají například jen v průmyslu, jiné v maloobchodu a další v knihovnách či při třídění pošty. Evropský spotřebitel přijde v obchodech do styku zejména s čárovým kódem EAN-13. První tři číslice vždy označují autorizovaného národního registrátora kódu, jímž je v Česku společnost GS1 Czech Republic (má přidělen identifikátor 859). Samotný výrobek nicméně nemusí pocházet ze země, kde je kód zaregistrován. |
