Fakt, že se bondovka Casino Royale natáčela v roce 2006 z velké části v Česku, nepředstavuje jediné pojítko mezi Českou republikou a příběhy o slavném agentovi britské tajné služby s povolením zabíjet. I když se jedná o málo známou informaci, Česká republika má s Bondem společného mnohem víc, než by se mohlo zdát. Číslo 007, které spisovatel Ian Fleming použil k označení Jamese Bonda, se totiž do románu nedostalo náhodou.
ČTĚTE TAKÉ: |
Skutečným autorem snad nejslavnější značky v dějinách filmového průmyslu není nikdo jiný než britský alchymista John Dee, který pobýval na konci 16. století v Praze a jihočeské Třeboni. Právě on představuje odpověď na otázku, proč James Bond, nejlepší agent britské tajné služby, není v hierarchii tajné služby jedničkou ani dvojkou, ale až sedmičkou.
Jen pro královniny oči
"Ian Fleming si vypůjčil označení 007 od britského alchymisty a tajného agenta Johna Deeho, který v 16. století tímto kódem podepisoval své zprávy královně Alžbětě I.," píše se například v elektronické encyklopedii britské BBC. A stejnou informaci lze ověřit i z mnoha dalších britských zdrojů. Značka 007 však v případě Johna Deeho neznamenala číslo v pořadí agentů, ale tajný "symbol", vyjadřující slovní spojení "jen pro tvé oči".
Tímto symbolem Dee údajně vyjadřoval nejen to, že je dopis určen pouze královně, ale zároveň sám sebe pasoval do role královniných "prodloužených" očí. Proto vedle sebe namaloval dva malé kruhy, oči, které zastřešil horní linkou jakési stylizované sedmičky.
Iana Fleminga symbol natolik zaujal, že ho v roce 1952 použil jako označení Jamese Bonda a Deeův kód, který se v angličtině čte "dabl ou seven", tak proslavil po celém světě. O skutečném původu čísla 007 však paradoxně ví jen pár zasvěcených, a to především ve Velké Británii, odkud Dee pocházel. Podobnou pozornost by si alchymista vzhledem k historickým souvislostem zasloužil i v Česku.
Ian Fleming si vypůjčil označení 007 od britského alchymisty a tajného agenta Johna Deeho.
Anglický matematik, navigátor, astronom, alchymista, astrolog a okultista John Dee se narodil v roce 1527 v Londýně. Vystudoval matematiku a astrologii a kromě britských získal vzdělání i na univerzitách v Paříži a Bruselu. Na svou dobu nesmírně vzdělaný a sečtělý muž zapůsobil jak na krále Eduarda VI., tak zejména na jeho nástupkyni na britském trůnu Alžbětu I. Oběma panovníkům dělal rádce, vypracovával horoskopy, pomáhal v orientaci v otázkách vědy a okultismu. Když Alžběta I. nastoupila v roce 1558 na trůn, byl to právě Dee, kdo určil nejvhodnější datum korunovace. Královna ho jmenovala svým hlavním poradcem v oblasti astrologie a vědy a svěřovala mu i důležité úkoly v oblasti politiky a ekonomiky.
Už v té době se projevila Deeova osobnost; vyvíjela se dvěma směry, což ale mezi tehdejšími vědci nebyla žádná výjimka. Dee na jednu stranu proslul jako geniální matematik a navigátor, který mimo jiné vypracovával námořní mapy a navigační systémy pro britské námořnictvo, na druhé straně se zabýval i okultními vědami a alchymií. Zároveň vlastnil vůbec největší knihovnu v Británii, čítající 4500 svazků.
V roce 1582 se Dee seznámil s dalším alchymistou Edwardem Talbotem, později i v Česku dobře známým pod jménem Edward Kelly. Dee považoval Kellyho za silné médium, jehož prostřednictvím může získávat informace z dosud neznámých světů. Oba muži přijali o rok později pozvání polského šlechtice Alberta Laskiho, který už tehdy známé alchymisty pozval k návštěvě Polska. Když ale Laski upadl ve své vlastní zemi v nemilost, Kelly a Dee odjeli do Prahy a pokusili se zde získat přízeň Rudolfa II.
Ostražitý císař
Audience ale dopadla neslavně. Rudolf II., který byl velkým příznivcem alchymie a okultních věd, údajně reagoval na předvedenou seanci velmi chladně, a to zvlášť v případě Johna Deeho, který císaři věnoval magické zrcadlo z antracitu a křišťálovou kouli. Britští alchymisté byli později obviněni z čarodějnictví a museli císařský dvůr opustit. Některé teorie přitom přičítají Rudolfův původně chladný přístup k Deemu a Kellymu tomu, že císař byl předem varován, že se ve skutečnosti jedná o britské agenty.
Dee skutečně posílal královně depeše se známým označením 007.
Ostatně Dee skutečně posílal královně depeše se známým označením 007. Otázkou zůstává, zda v jeho případě lze mluvit o špionovi v dnešním slova smyslu. "Tehdy byl špionem prakticky každý, kdo cestoval do cizích zemí a mohl o tom doma vyprávět nebo posílat domů dopisy," říká historik Aleš Stejskal.
Dee a Kelly každopádně z Prahy uprchli do Saska, ovšem velmi rychle se zase vrátili na české území. Do svých služeb je totiž pozval rožmberský vladař Vilém II. "Na třeboňském zámku jim i s jejich rodinami vyhradil celé křídlo, přičemž větší a důstojnější prostor dostal bezdětný Kelly," říká Stejskal. To podle něj může svědčit o tom, že mladší Kelly se obecně těšil větší přízni mocných než Dee, který představoval typ "suchého" učence a nedovedl se takzvaně prodat tak dobře jako jeho mladší soukmenovec.
Rudolf II., kterému se zpočátku azyl obou učenců u Viléma vůbec nelíbil, vzal nakonec Kellyho na milost a alchymista, známý třeba z filmu Císařův pekař, bydlel střídavě v Praze a v Třeboni a sloužil oběma pánům. O služby Johna Deeho neměl už císař zájem. Z toho důvodu je zřejmě Kelly v Česku mnohem známější než Dee. Oba alchymisté v Třeboni údajně pomohli Vilémovi k uzdravení z nemoci a vůbec dokázali vladaře přesvědčit, že jejich práce má smysl. Jak Kelly, tak Dee měli v Třeboni svou vlastní alchymistickou dílnu, přičemž výsledky svých pokusů si vzájemně kontrolovali. Vilém se účastnil i pravidelných seancí, při kterých jeho chráněnci měli rozmlouvat s anděly. Historik Stejskal ale odmítá obecně zakořeněnou představu o alchymistech jako protřelých podvodnících. Podobný názor má i kastelán zámku v Českém Krumlově Pavel Slavko, který shromáždil rozsáhlý archiv o historii alchymie v rožmberském dominiu. "Alchymisté se až na výjimky skutečně snažili bádat a nacházet odpovědi na nezodpovězené otázky třeba v oblasti chemie. Zkoumali například ryzost kovů, dělali chemické pokusy, zabývali se přírodními vědami," říká Slavko.
Za éry Viléma II. a jeho bratra Petra Voka se podle něj na rožmberském panství vystřídalo celkem 21 alchymistů, kterým poslední Rožmberkové dali k dispozici šest dílen. A určitě se nedá říci, že by své chlebodárce mohli podvádět a bádat pouze "na oko". Jak Vilém, tak zejména Petr Vok byli na svou dobu nesmírně vzdělaní a sečtělí, a to i v oblasti přírodních věd. "Málokdo ví, že Petr Vok je například autorem spisu o destilaci, uloženém v třeboňském archivu," říká Slavko.
Smlouva o skupinovém manželství
Jak je tedy možné, že i moudří vladaři dokázali uvěřit slibům o vývoji elixíru mládí, přeměně obyčejného kovu ve zlato nebo závěrům okultních seancí? I na tuhle otázku mají historici jednoduchou odpověď. "Společnost na konci 16. století bohatla, prošla velkým materiálním růstem a to je obecně doba, kdy se lidé ve větší míře začínají zajímat o duchovní otázky, včetně okultismu," tvrdí Stejskal. V tomto ohledu se podle něj dnešní doba nijak zvlášť neliší od doby zaslíbené alchymii.
Kdo by chtěl pochybovat, může navštívit třeba jihočeský "stonehenge" v Holašovicích. Průvodkyně provádí návštěvníky mezi menhiry a balvany, ukazuje jim, jak se mohou při dobrém soustředění dostat do "třetí dimenze", nechat na sebe působit energii kamenů, kterou do nich vložily dávné mimozemské civilizace. Je nějaký rozdíl mezi metodami dnešních psychotroniků a ezoteriků a tehdejšími seancemi?
ČTĚTE TAKÉ |
Otázkou zůstává, nakolik závěrům svých seancí věřili samotní alchymisté. Dee si během svého pobytu v Třeboni psal deník, který dnes leží v jednom z archivů ve Spojených státech a jehož kopii má historik Stejskal k dispozici. V deníku se Dee nepřiznává k podvodům, ale například popisuje, jak mu andělé při jedné seanci nařídili, že má s Kellym sdílet všechno společně, včetně manželek. I když se oba muži i jejich ženy "nařízení" bránili, nakonec Kelly, Dee a jejich ženy Jane a Joan začátkem května 1587 uzavřeli zřejmě první smlouvu o skupinovém manželství v historii. Kelly smlouvu později roztrhá.
John Dee zůstává v Třeboni až do roku 1590, kdy se vrací do Anglie. Jeho dřívější sláva je nenávratně pryč. Umírá v zapomnění někdy na přelomu let 1608 a 1609. Pobyt v Čechách nicméně hraje ve vzpomínkách Johna Deeho významnou roli, o čemž kromě deníkových záznamů svědčí fakt, že jednoho ze svých synů, narozeného na třeboňském zámku, alchymista pojmenoval Theodorus Třeboňský.
Dnes se Dee znovu stává v Británii celebritou, a to nejen kvůli tomu, že jeho tajný kód využil Ian Fleming při psaní Jamese Bonda. Teoretici umění spekulují o vlivu alchymisty na Williama Shakespeara, historici studují jeho spisy, Dee má svou vlastní společnost. A Češi se mohou pochlubit tím, že také oni jsou důležitou součástí příběhu vůbec prvního agenta 007.
