Selfie je nově vzniklé slovo; uvádí se, že vzniklo v roce 2002 v Austrálii a na Instagramu bylo poprvé použito v roce 2011, masově se rozšířilo předloni. Dneska tohle slovo, jak jsem si všiml, mnohým začalo zastupovat autoportrét jako takový, tedy to, pro co má angličtina termín self-portrait.
Příklady jen z posledních dnů: Rozhlasový moderátor Jan Pokorný se ptal v dopoledním Radiožurnálu fotografa, nakladatele a kurátora Jaroslava Kučery, zda to, když sám sebe v první světové válce vyfotil voják Karel Neubert, bylo selfie. Šéfredaktor časopisu ABC Zdeněk Ležák plete dětem hlavu a píše, že „selfie je staré bezmála jako samotný vynález fotografie“. Totéž v zásadě tvrdila Česká televize ve zpravodajských Událostech 27. července: „První selfie je daguerrotypie z roku 1839. Lidé fotili sami sebe od počátku minulého století. Objektiv do zrcadla obrátil StanleyKubrick i Colin Powell,“ pravil redaktor Ondřej Koutský.
Přestože se tedy takové věty snaží fenomén současného „sebefocení“ mobilními telefony kontextualizovat a ukázat, že v podstatě nejde o nic nového, ve skutečnosti jsou příkladně mimo. Uvažují na základě přibližné, pouze vnější podobnosti, aniž se ptají po účelu, za nímž vznikaly a vznikají fotografické autoportréty, a po účelu, za nímž vznikají selfies.
Souboj selfie |
Malířský autoportrét, předchůdce autoportrétu fotografického, se často rodil jako sebezpyt, jako sonda do sebe sama. A jestliže první fotografický portrét skutečně vznikl v roce 1839 coby autoportrét, je třeba mít na paměti, že Robert Cornelius, který jej exponoval, byl průkopníkem, jenž – podobně jako to dělají někteří vědci – na sobě samém zkoušel, co nový vynález, který veřejnost nezná, dovede. Sám nejlépe věděl, jak je třeba se před objektivem chovat, aby se na světlocitlivou vrstvu vůbec něco zaznamenalo. A navíc: byl to revoluční krok v lidském sebepoznávání: člověk sám sebe poprvé spatřil na obraze – právě technicky vzniklém obraze! – takového, jaký je „doopravdy“, nikoliv „jen“ prostřednictvím kresby či malby.
Selfie je pravým opakem takového sebepoznávání. Jeho bytostným účelem je okamžitá sebeprezentace, plně vlečená použitou technologií, jejíž různost je omezená na kvalitu fotoaparátu v tom kterém modelu telefonu. Proto se tváře na selfies vzájemně sobě tak podobají. To neznamená, že se v nich nedá číst, že nepodávají zprávu o daných jedincích, ale postrádají onen rozměr vědomého (sebe)svěřování se, tak typický pro vědomý autoportrét. Selfies nemají skutečné předchůdce. Jejich smyslem je podat o sobě okamžitou zprávu: byl jsem tady a teď, udělal jsem tohle, potkal se s tím či oním–koukejte! Zatímco tedy autoportrét je zacílen „dovnitř“, selfie směřuje „ven“. Že se tento rozdíl často necítí, je důsledkem právě „selfies“ okamžitosti nejen při focení, ale i při přemýšlení.
Souboj Selfie
