Jak se hrají Čokoládové dorty a Příběhy jmen? Přinášíme návody z knihy Hry pro rozvoj komunikačních schopností

Komunikace je tak složitý proces, že je zázrak, jak se nám vůbec podaří získat schopnosti a dovednosti nezbytné pro úspěšnou sociální interakci. Efektivnost nabytých schopností a dovedností může velmi snadno narušit únava, nemoc, stres či období zvýšeného sebeuvědomování a výkyvů v sebeúctě.

Kniha Hry pro rozvoj komunikačních schopností nabízí soubor nápadů pro hry a aktivity, které pomohou všem dětem, aby si vybudovaly komunikační kompetenci, a tudíž posílily svou celkovou sociální a emoční pohodu a odolnost (resilienci).

Rovněž je poctou dovednostem, které děti rozvíjejí, aby naplnily svůj komunikační potenciál. Také vzdává hold moci jazyka a radosti ze slov, jakož i onomu úžasnému nástroji komunikace, jímž je náš hlas, složité koordinaci svalových pohybů nezbytných pro řeč i jemným odstínům výrazů obličeje a tělesných pohybů, které se podílejí na vyjadřování a předávání složitých sdělení druhým.

Nápady z této knihy lze využít v různých prostředích – například ve třídě, doma nebo ve skupině pro celkový rozvoj sociálních dovedností. Avšak pro zjednodušení a důslednost (a také protože potřeby dětí s konkrétními řečovými, jazykovými a komunikačními potížemi nutně vyžadují větší podporu) v celé knize používám výraz „terapeut“ a hovořím o terapeutickém prostředí.

U dítěte s rozpoznanou komunikační poruchou se doporučuje logopedická péče, aby terapeut mohl jeho potíže řádně posoudit a strukturovat aktivity tak, aby to vyhovovalo jeho konkrétním potřebám. Obecné zásady pro podporu celkové komunikační pohody samozřejmě platí pro nás všechny, ať už jsme rodiče, kteří mají starost o své děti, nebo odborníci, kteří s dětmi pracují při výuce nebo terapii.

Hraní rolí, vyprávění příběhů a řízená imaginace

Hra č. 1 Čokoládové dorty

Základní prvky, schopnosti a dovednosti: sebeuvědomění, představivost, vybavování.

JAK SE HRAJE:

Přečtěte dětem cvičení „Představ si čokoládový dort“. Čtěte pomalu, dělejte časté pauzy, aby si děti mohly vše dopodrobna představit. Ujistěte je, že neexistují žádné správné ani špatné odpovědi. Pokud děti obrazy „nevidí“, je to v pořádku (ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že děti si obvykle velmi rychle vytvářejí vizuální představy). Vybídněte je, aby vám o svých obrazech vyprávěly. Udržuje to mezi vámi pocit spojení a pomáhá to stanovit tempo cvičení. Například, když řeknete: „Jak (ten dort) vypadá?“, dejte dítěti spoustu času, aby popsalo, jaký čokoládový dort si představuje. Potvrďte, že máte před očima týž obraz – zopakujte slova, která jste slyšeli, nebo vydejte nějaký vhodný zvuk (Mňam!).

Představ si čokoládový dort

Pojďme zjistit, jakou máš dnes představivost. Pohodlně se posaď a zavři oči. Představ si, že jsi v kuchyni. Zrovna máš narozeniny a někdo ti upekl obrovský čokoládový dort. Je v ledničce. Smíš si pro něj dojít a vzít si ho. Představ si, jak otvíráš dveře od lednice. Vidíš dort na velkém talíři. Jak vypadá? … Vyndáš ho z ledničky. Jaký máš pocit, když držíš talíř v ruce? Jak ten dort neseš? Co cítíš? Talíř s dortem postavíš na stůl. Někdo přijde do kuchyně a ukrojí ti velký kus dortu. Co ten člověk říká, když krájí dort? Co se stane s dortem, když ho ten člověk krájí? Vezmeš si ukrojený kousek. Jaké to je, když se ho dotkneš? Potom si ukousneš velké sousto. Jak dort chutná? Cítíš nějakou vůni? Co si představuješ, že říkáš? Teď nech obrazy rozplynout, a až budeš chtít, otevři oči. Tak vidíš, jak skvěle si umíš představovat věci!

OBMĚNY:

– Místo dortu si děti mohou představovat jakékoli oblíbené jídlo.

– Požádejte dítě, aby zavřelo oči a povědělo vám o „pomeranči“ nebo „pejskovi“. Pobízejte dítě, aby popsalo podrobnosti, například slovy: „Pověz mi trochu víc.“ Nebo: „Jaký je to pocit?“

REFLEXE:

– Existuje spousta různých druhů představ. Některé jsou jako obrazy, jiné zvukové (např. představa rozhovoru či melodie v hlavě), mohou to být i představy pocitů či počitků (třeba představa doteku sametu či bláta nebo představa, jak je tvému kamarádovi, když je mu smutno).

– Někdy prožíváme pocity, jako je smutek, hněv či štěstí, pouze díky tomu, že si něco představujeme. Stalo se ti to někdy?

– Vymyslel/a sis někdy nějaký příběh? Představoval/a sis, že jsi viděl/a něco, co tam ve skutečnosti nebylo? Zaslechl/a jsi nějaký zvuk a představoval/a sis, že je to něco strašidelného? Zapamatoval/a sis někdy chuť nebo dotek něčeho, co zrovna nemáš před sebou? Představuješ si někdy, že jsi někde jinde nebo děláš něco jiného? To všechno jsou představy a pocházejí z tvé představivosti.

– Všichni máme sílu představivosti a můžeme ji využívat k řešení problémů, k získání dobrého pocitu, ke zvládání potíží a k tomu, aby nám pomohla dělat některé věci, které dělat chceme.

Hra č. 2 Příběhy jmen

Základní prvky, schopnosti a dovednosti: sebepoznání, účinné naslouchání, plánování. Před touto hrou si děti budou muset udělat domácí průzkum.

JAK SE HRAJE:

Hráči dostanou za úkol, aby před další hrou prozkoumali svá jména. Položte jim například tyto otázky: Víš, co znamená tvoje jméno? Proč jsi dostal/a zrovna tohle jméno? Jak je pro tebe tvé jméno důležité? Jak své jméno používáš, jak si říkáš? Líbí se ti, když tě lidé oslovují celým jménem, nebo máš radši zkratku či zdrobnělinu? Máš nějakou oblíbenou přezdívku? Začněte vyprávěním příběhů o jménech ve dvojicích. Děti postupně představují své partnery skupině a řeknou vždy jednu věc, kterou si o jméně tohoto člověka zapamatovaly.

OBMĚNY:

– Zjistěte, jestli děti mají druhé rodné jméno.

– Vytvářejte smyšlené příběhy o tom, jak byly děti pojmenované (například ve stylu legendy, pohádky nebo novinové zprávy).

– Při práci s jednotlivcem nebo v menších skupinkách věnujte vyprávění každého dítěte dost času a vyslechněte celý jeho příběh.

REFLEXE:

– Bylo snadné, nebo obtížné zjistit něco o tvém jménu? Zjistil/a jsi o někom z rodiny něco, co jsi ještě nevěděl/a?

– Znáš někoho, kdo se jmenuje stejně jako ty? Podobá se ti, nebo je úplně jiný? Máte v rodině nějaké „rodinné“ jméno, které se třeba předává z generace na generaci? Co si o tom myslíš?

– Co tě na příbězích jmen zaujalo?

– Spojuješ si některá jména s určitými vlastnostmi? Proč by se to mohlo stát?

– Používáš jedno jméno doma a druhé mezi kamarády? Pokud ano, proč?

Pár dalších nápadů:

Horké křeslo

Tato hra dětem pomáhá zkoumat možnosti empatie s názory či pocity druhého. Skupina si vyslechne krátký příběh nebo popis události. Jedno dítě sedí v „horkém křesle“ – je v roli jedné z postav příběhu. Ostatní děti mu kladou otázky, aby z pohledu této postavy prozkoumaly vnímané pocity a situace. Otázky mohou být spontánní nebo předem nastíněné.

Tunel myšlenek

(Též se používá název ulička svědomí nebo ulička rozhodnutí.) Skupina se postaví do dvou řad čelem k sobě. Jedno dítě má roli postavy v příběhu, která stojí před nějakým rozhodnutím či dilematem. Tato postava kráčí tunelem a ostatní členové vyslovují myšlenky pro a proti (například: „Měl bych toho člověka poslechnout, protože…“ nebo „Měl bych od toho člověka odejít, protože…“). Když se postava takhle poradí se svým „svědomím“, může se rozhodnout, jaké myšlenky přijme a jaké odmítne. Potom se rozhodne, až dorazí na konec tunelu.

Konverzační hry

Hra č. 3 Na minutku

Základní prvky, schopnosti a dovednosti: soběstačnost, vytrvalost, udržení tématu

JAK SE HRAJE:

Děti ve dvojicích hovoří jednu minutu bez odbíhání od tématu a bez opakování.

OBMĚNY:

– První hráč hovoří 30 vteřin na určité téma. Ostatní členové skupiny ho mohou upozornit, pokud si myslí, že změnil téma. Jestliže se hráči shodnou, že je to pravda, tento hráč se stává dalším řečníkem.

– Dvojice vedou minutový rozhovor, při němž se první hráč snaží držet tématu a druhý hráč se snaží téma změnit.

REFLEXE:

– Bylo snadné, nebo obtížné stále mluvit o jednom tématu? Proč?

– Srovnej, jaké je mluvit o něčem, co tě moc zajímá, a na téma, o kterém skoro nic nevíš.

– Jaký je rozdíl mezi „přednáškou“ a rozhovorem?

– Potřebuješ při rozhovoru pauzy na přemýšlení, nebo máš radši rychlé rozhovory?

Redakčně kráceno a upraveno