Čtyři roky ve válečných zónách. Podívejte se na unikátní fotografie ze Sýrie a Iráku

Za tu dobu jsme mluvily se stovkami civilistů, bojovníků i bojovnicemi. Strávily mnoho dní přímo na frontových liniích. Za ty čtyři roky se válka s Islámským státem a válka v Sýrii staly naší obsesí. Čím více konfliktu rozumíte a rozmotáváte jeho nitky, tím více vás pohlcuje. Je to jako chobotnice, do jejíchž spárů jsme se dostaly. To jsme si poprvé uvědomily v hotelovém pokoji v Bejrútu, kde jsme přenocovaly při návratu v režimní části Sýrie. Celou noc jsme seděly, debatovaly, dohledávaly fakta na internetu. Začalo nám docházet, že tohle je skutečná chobotnice. A největší adrenalin je rozplétat její chapadla. 

Velmi rychle jsme pochopily , že i v této složité válce jde primárně o to stejné, o co ve všech válkách v historii lidstva. O moc, vliv, zdroje a Boha. Ale o toho ze všech nejméně. Nic nového. Nové je ovšem to, že celý svět tuto válku sleduje on-line. Každý se cítí být na nějaké straně, které fandí. Každý podléhá propagandě jedné z válčících stran. Každý chce slyšet, že nějaká strana je ta dobrá, ta správná, ta, které se mají držet palce. Jenže v syrské válce žádná taková není. 

Pochopily jsme ale základní věc. Že o co v této válce vůbec nejde, jsou civilisté Obyčejní lidé, kteří jsou jen figurkami na šachovnici. Ty je nutné v zájmu vyšších cílů buď přesouvat nebo likvidovat. Ve skutečnosti ale nezajímají vůbec nikoho z těch, kdo tuto válku financuje a kdo ji vede. Během našich cest do Sýrie jsme byly překvapeny, jak moc jsou lidé válkou unaveni a jak moc se jich vysoká politika vlastně netýká. Oni válku nechtěli, oni ji nerozpoutali, oni ji nefinancují. Oni jí jen trpí. 

Předmluva novinářek a fotografek Markéty Kutilové a Lenky Klicperové Z knihy Ve válce.