Z archeologických nálezů víme, že jakési primitivní koupelny si pořizovali zámožní obyvatelé Mezopotámie a Egypta. Místo sprchy však měli sloužící, kteří nosili vodu a vylévali ji z věder na své pány. Mnohem demokratičtější sprchování vymysleli antičtí Řekové. Místo nošení těžkých nádob s vodou ve svých domovech rozvedli olověné trubky, kterými přiváděli vodu do zařízení, jež už za sprchy můžeme směle označit.
Různé tvary i velikosti. Kdy a jak vznikla obálka? |
Zřídili také veřejné lázně, takže si sprchu mohli dovolit i méně majetní. Na dobových obrazech historiky udivuje, jak se jejich lázně podobaly šatnám dnešních fitness center. Od Řeků sprchy odkoukali starověcí Římané, s nimiž se péče o hygienu rozšířila po Evropě.
S pádem slavné římské říše byl však na několik století konec i se sprchováním. a vůbec mytím. Teprve po morové epidemii v polovině 14. století si lidé v evropě začali uvědomovat spojitost mezi mytím a vlastním zdravím, a tak v čistotě udržovali alespoň ty tělesné partie, jež vystavovali zrakům druhých. Ti bohatší si pořizovali koupelny, ostatní si do svých ložnic stavěli umývadla a necky. ale stále se museli s vodou nosit.
Teprve roku 1767 si anglický výrobce kotlů William Feetham nechal patentovat moderní sprchu. Jeho zařízení sestávalo z pumpy, jež vytlačila vodu do nádržky umístěné nad hlavou. Zatažením za řetěz voda z nádrže protekla hlavicí na sprchující se osobu, pak stekla do spodní nádrže a byla opět vypumpována nahoru. a tak to šlo dokola.
V průběhu 19. století systém řada vynálezců vylepšila. V 50. letech sprchování usnadnilo zavádění veřejných vodovodů, a tak se lidé nemuseli sprchovat vodou špinavou. Díky vynálezu plynového kotle z roku 1868 se přidalo luxusní mytí vodou teplou. Koupelny se v průběhu 20. století stávaly standardem v nově budovaných činžácích i v rodinných domech a sprchování součástí každodenní hygieny. Výrobci přišli se sprchovými hlavicemi nabízejícími hned několik různých druhů proudu, dokonce světelné efekty nebo digitální ovládání průtoku a teploty vody a pochopitelně i imitaci deště a vodopádu jako za starých, dávných časů.
