Děti v britských školách neumí chodit na záchod. Úřady chtějí školit učitele

Hlavní problém podle učitelů je v tom, že rodiče nedokážou naučit své dítě chodit na nočník ještě před tím, než ho pošlou do školy. Jsou prý příliš zaměstnaní, a tak jim na ně nezbývá moc času. Jiní, méně vytížení rodiče, naopak počkají, "až bude jejich dítě na školu úplně připraveno".

Některé školy dokonce začaly odmítat děti, které samy na záchod stále chodit neumí. Jak informoval britský list The Daily Telegraph, podle úřadů se ale jedná o diskriminaci. Rozhodly se tak, že v rámci "plenkové politiky" vyškolí zaměstnance škol, aby si s tímto problémem dokázali poradit. Charitativní organizace Education and Resources for Improving Childhood Continence (Eric) už připravila minimálně jeden kurz měsíčně pro zdravotní sestry a přemýšlí také oškolení samotných učitelů.

"Toaletní trénink je u dětí školního věku opravdovým problémem," říká Natasha Collinsová, vzdělávací koordinátorka a trenérka. "Co se týče trénování chození na nočník, neexistují žádná pevně stanovená pravidla. Platí ale, že by rodiče k němu měli přistupovat, až když je jejich dítě opravdu připraveno," dodává.

"Někteří rodiče to stále odkládají, protože si myslí, že jejich děti stále připravené nejsou. Mají tendenci ustupovat a říkat si "dobře, necháme to zatím být", tvrdí koordinátorka, která se domnívá, že toto chování má kořeny v jejich vlastní minulosti, kdy je rodiče doslova nutili chodit na nočník. "Myslím, že v dnešní době jsou rodiče více bezstarostní a svým dětem více naslouchají. To by mohlo být tím důvodem," myslí si o problému Collinsová.

Většina dětí se učí chodit na nočník ve věku mezi dvěma a třemi lety. Ve školkách se o malé děti stále někdo stará, ale když jdou do školy, často se stává, že tam nemají žádnou zdravotní sestru ani žádného dalšího zaměstnance, který by dítěti použitou plenku vyměnil.

Místní úřady v rámci své nové "politiky výměny plenek", chtějí přesně určit, kdo bude za přebalování zodpovědný. Dohlížet by na to měl buď osobně nebo alespoň tím, že bude celé akci "naslouchat". Chtějí se tak vyhnout případnému nařčení z obtěžování.

Rosemary Strokesová, bývalá učitelka a předsedkyně unie učitelů s názvem Voice, také tvrdí, že dětí, které nosí plenky, je stále víc. Podle ní by se dalo obecně říct, aby starost s těmito dětmi nepřipadala na učitele. Zároveň ale připouští, že spousta školních asistentů si myslí, že to není jejich práce.