Abyste se mohli stát součástí FEZitty, musíte se nejprve registrovat jako občan s trvalým pobytem a pak si vystát frontu v agentuře zprostředkovávající práci. Fronta je prý dlouhá jako ve skutečném životě.
Ve stovce profesí tu je k mání asi 700 pracovních míst. Každý zaměstnanec, ať to je pokladník v bance, prodavačka popcornu, průvodčí ve vlaku, nebo kapitán výletní lodi, dostává pět wuhlisů na hodinu. „Tady se děti hrou učí, co to je komplexní organizace města a jeho všedního života. Samy rozhodují, samy za to nesou odpovědnost a samy si řeší všechny konflikty,“ vysvětluje Marion Gusellová, mluvčí městečka, které se po dobu prázdnin otevírá vždy jednou za dva roky.
Práce, škola i zábava
Letos městečko ožilo již pošesté. Na 800 dětí ve věku od šesti do čtrnácti let se každý den stávalo dospělými. Mohly si založit podnik, koupit pozemek, postavit na něm chatu či jít na univerzitu uspořádat konferenci. Studenti vydělávají stejně jako zaměstnanci a peníze obíhají.
Za veškerou zábavu se platí a děti jsou hrdé na to, že mají vlastní kino, tetovací salon či šperky vlastní výroby.
Do pobočky banky si desítky malých „dospělých“ přicházejí vybrat svůj plat. Ředitel banky, pokladníci, bezpečnostní agenti a šéf marketingu zajišťují chod finanční instituce. Na radnici, kde se obecní rada obnovuje každý týden, přichází jedenáctiletá Ronja Prestinová se žádostí o zdravotní osvědčení. „Potřebuji ho, abych mohla začít pracovat v restauraci,“ vysvětluje. Další děti se sem přicházejí ženit, vdávat či rozvést, to vše samozřejmě za poplatek.
Stále ve čtvrti starého města, v místnosti, která slouží jako univerzitní posluchárna, přednáší jiné dítko referát o své myšce. Jedenáctiletý Henrik Frake je velmi spokojen, že se mu podařilo získat práci v místní zoologické zahradě, kde se stará o kozy, králíky a prasata. O něco dále uklízejí malí zaměstnanci městských služeb v oranžových vestách a v rukavicích šest hektarů venkovního sportoviště. Jejich úkolem je sbírat a třídit odpad do kontejnerů, aby si zvykli chránit životní prostředí.
V „evropském centru“ se desetiletý Kylian Rosini chápe role mluvčího Estonska. Připravuje si s pomocí internetu odpovědi na otázky, které mu budou klást novináři. „Mám ještě hodinu na to, abych si o této zemi něco zjistil. Teď zatím jen vím, že je velmi malá.“
Dospělí jen dohlížejí
Děti jsou zde jedinými pány. Městečko spravují výhradně mladí. „Dospělí se musejí držet stranou a nemají do jejich záležitostí co zasahovat, kromě čtyřicítky pedagogů, kteří na děti při jejich činnosti dohlížejí,“ vysvětluje Gusellová.
„Většina bere svou činnost velmi vážně,“ zdůrazňuje Anna Henkelová, pedagožka při místní agentuře pro zprostředkování práce. Malí například vykají zaměstnancům, kteří nejsou o mnoho starší než oni, když si hledají práci. A tak se píseň známého německého zpěváka Herberta Grönemeyera Děti vládnou stala ve FEZitty skutečností.
Ve stovce profesí tu je k mání asi 700 pracovních míst. Každý zaměstnanec, ať to je pokladník v bance, prodavačka popcornu, průvodčí ve vlaku, nebo kapitán výletní lodi, dostává pět wuhlisů na hodinu. „Tady se děti hrou učí, co to je komplexní organizace města a jeho všedního života. Samy rozhodují, samy za to nesou odpovědnost a samy si řeší všechny konflikty,“ vysvětluje Marion Gusellová, mluvčí městečka, které se po dobu prázdnin otevírá vždy jednou za dva roky.
Práce, škola i zábava
Letos městečko ožilo již pošesté. Na 800 dětí ve věku od šesti do čtrnácti let se každý den stávalo dospělými. Mohly si založit podnik, koupit pozemek, postavit na něm chatu či jít na univerzitu uspořádat konferenci. Studenti vydělávají stejně jako zaměstnanci a peníze obíhají.
Za veškerou zábavu se platí a děti jsou hrdé na to, že mají vlastní kino, tetovací salon či šperky vlastní výroby.
Do pobočky banky si desítky malých „dospělých“ přicházejí vybrat svůj plat. Ředitel banky, pokladníci, bezpečnostní agenti a šéf marketingu zajišťují chod finanční instituce. Na radnici, kde se obecní rada obnovuje každý týden, přichází jedenáctiletá Ronja Prestinová se žádostí o zdravotní osvědčení. „Potřebuji ho, abych mohla začít pracovat v restauraci,“ vysvětluje. Další děti se sem přicházejí ženit, vdávat či rozvést, to vše samozřejmě za poplatek.
Stále ve čtvrti starého města, v místnosti, která slouží jako univerzitní posluchárna, přednáší jiné dítko referát o své myšce. Jedenáctiletý Henrik Frake je velmi spokojen, že se mu podařilo získat práci v místní zoologické zahradě, kde se stará o kozy, králíky a prasata. O něco dále uklízejí malí zaměstnanci městských služeb v oranžových vestách a v rukavicích šest hektarů venkovního sportoviště. Jejich úkolem je sbírat a třídit odpad do kontejnerů, aby si zvykli chránit životní prostředí.
V „evropském centru“ se desetiletý Kylian Rosini chápe role mluvčího Estonska. Připravuje si s pomocí internetu odpovědi na otázky, které mu budou klást novináři. „Mám ještě hodinu na to, abych si o této zemi něco zjistil. Teď zatím jen vím, že je velmi malá.“
Dospělí jen dohlížejí
Děti jsou zde jedinými pány. Městečko spravují výhradně mladí. „Dospělí se musejí držet stranou a nemají do jejich záležitostí co zasahovat, kromě čtyřicítky pedagogů, kteří na děti při jejich činnosti dohlížejí,“ vysvětluje Gusellová.
„Většina bere svou činnost velmi vážně,“ zdůrazňuje Anna Henkelová, pedagožka při místní agentuře pro zprostředkování práce. Malí například vykají zaměstnancům, kteří nejsou o mnoho starší než oni, když si hledají práci. A tak se píseň známého německého zpěváka Herberta Grönemeyera Děti vládnou stala ve FEZitty skutečností.
