I když v mechu a kapradí u pařezové chaloupky asi působila dost neobvykle, všichni ji přece známe spíše z prosvětlených křovin a suchých strání, z kamenitých svahů i z okolí polních cest.
Všechny divizny (Verbascum) pocházejí z východní polokoule, v západní Eurasii a severní Africe objevíme na 450 druhů a kříženců těchto rostlin. Jenže už dávno dobyly i Austrálii a skoro celou polokouli západní, jen z území USA je známo 17 zavlečených druhů.
Melancholické pomněnky. Modré květiny, které se často objevují v básních |
U nás roste devět druhů a přes dvacet kříženců, většina z nich má květy žluté, jeden druh je má nádherně červenofialové, jeden poddruh bílé, známe také křížence s květy naoranžovělými. K nejvzácnějším diviznám světa patří Verbascum transcaucasicum ze severovýchodního Turecka, celá populace tohoto druhu čítala na začátku 21. století pouhých 49 dospělých jedinců. Naší nejvzácnější je divizna ozdobná (Verbascum speciosum), která je původní jen v Podyjí a řadíme ji ke kriticky ohroženým druhům – jižní Moravou prochází severní hranice jejího rozšíření.
K divizně se váže nemálo pověstí. Vždy se vědělo o jejích mimořádných léčivých vlastnostech, samotné české jméno divizna, které máme doloženo už v 15. století (v tehdejší latině Tapsus barbatus, v češtině někdy též „divie kořenie“ či „králová sviece“), vlastně označovalo rostlinu obdařenou podivuhodnou léčivou i magickou silou – inu, samé divné věci činila. Už v raném novověku se rozlišovalo několik druhů, včetně divizny samčí a samičí, sbíraly se samozřejmě její květy, v nemalé míře rovněž listy a kořen.
Používala se pro dobrý růst vlasů, zaháněla zimnici i bolest zubů, léčila otoky, vředy, spáleniny, pomáhala očím, odstraňovala bradavice, dobře vytahovala do těla zapíchnuté třísky i šípy. Divizna švábovitá (V. blattaria) sloužívala starým Římanům dokonce jako vábnička na šváby a Řekové údajně namáčeli celé lodyhy velkých divizen do smůly – byly z nich pak perfektní pochodně.
A což teprve tajemné síly divizen! Pokropení diviznovou vodu mělo přivolávat do příbytku dobré duchy, v Tyrolsku se zase podle umístění květů na lodyze předpovídal průběh nastávající zimy. V Rusku si prý dívky zavěšovaly divizny nad postel, které divizna dříve zvadla, ta také dříve zemřela. Zcela senzační zprávu o použití divizny najdeme v soudním spise z Heřmanova Městce z roku 1676: pouhé omytí hlavy v nálevu z divizny mělo zajistit tamnímu pověrčivému mlynáři neviditelnost. Vykopávat se měla před východem slunce na den Navštívení Panny Marie (původně 2. července) a nástroj k tomu určený měl být vyroben z drahého kovu. Neměla se sbírat v okolí hřbitovů, protože kusy, kolem nichž bylo vezeno mrtvé tělo, údajně ztrácely svou vůni.
Dnes se obvykle sbírají jen květy divizny velkokvěté (Verbascum densiflorum) a blízce příbuzné divizny sápovité (V. phlomoides), podobné obsahové látky má však i divizna malokvětá (V. thapsus). Jsou významnou složkou bylinných směsí proti kašli, už jen podstatně vzácněji se na otoky a rány přikládají jejich listy. Sluší se též poznamenat, že kromě lidí a večerníčkových skřítků je mají v oblibě rovněž včely, jejich květy jsou totiž bohaté na pyl.
