náhledy
Ornitolog a sokolník Petr Kolomazník používá drony k nečekaným účelům. Trénuje s nimi sokoly.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Ptáci reagují na hluk. Jakmile se ozve zvuk motoru drohu, začne dravec roztahovat křídla. V momentě, kdy mu sokolník sundá z hlavy čepičku, která mu zakrývá oči, bez váhání stroj následuje.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Jedním z dravců, o které ornitolog a sokolník Petr Kolomazník pečuje, je kříženec sokola stěhovavého a raroha loveckého Šahinek.
Autor: Dan Materna, MAFRA
„Smysl je, aby se se mnou sokol naučil při výcviku spolupracovat. My mu neporučíme, má křídla a může uletět, kam chce. Je to jenom na něm,“ vysvětluje sokolník.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Drony se během výcviku nacházejí asi ve výšce 150 metrů, sokoli k němu stoupají v kruzích.
Autor: Dan Materna, MAFRA
„Pták si díky tomu zalétá. Výcvik funguje na pozitivní zkušenosti, tedy na odměně. Při lovu se pak ze zvyku drží nade mnou, i když tam vábítko není. Připravím mu loveckou šanci a on zjistí, že když je nahoře ve výšce, má šanci ulovit,“ popisuje ornitolog.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Kromě vábničky, tedy koženého váčku s bažantími křídly, jsou na dronu zavěšená i mrtvá kuřata. Celá akce trvá ani ne pět minut, dravec chňapne kuřata a snáší se s nimi dolů.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Sokoli se do české přírody po dvaceti letech, od zakázaní insekticidu ničícího jejich vejce, opět vracejí. Podle ředitele České společnosti ornitologické Zdeňka Vermouzka v Česku v současnosti hnízdí zhruba šedesátka párů sokolů stěhovavých.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Sokolnictví prokazatelně existovalo na území Česka už v období Velké Moravy. Ve světě je však považováno za vzácné, řadí se dokonce na seznam světového dědictví UNESCO.
Autor: Dan Materna, MAFRA