LN: Viděl jste někdy skutečného ducha?
Ano. Poprvé se to stalo v polovině 90. let. Seděl jsem na stejné židli jako teď. Syn spal ve vedlejší místnosti, bylo mu osm let. Náhle se proti mě objevila moje mrtvá babička. Duchové, nebo jak já říkám entity, nemluví. Ona ale ukazovala do synova pokoje. Poznal jsem, že mu asi hrozí nebezpečí. Skutečně měl bolesti a zvracel, v nemocnici mu pak operovali zánět slepého střeva. Bylo to za pět minut dvanáct. Tehdy poprvé jsem viděl přízrak někoho, kdo je po smrti.
LN: Ihned jste se rozhodl, že se budete věnovat odhalování dalších duchů?
Vůbec ne. Tyhle věci mě zajímaly, ale naši skupinu jsme zakládali až v roce 2005. Tehdy jsem sledoval americký seriál Lovci přízraků. Napadlo mě se s tou skupinou spojit. Přes kamaráda se to podařilo. Oni mi řekli, že Evropa je daleko, ať si založím vlastní tým. Přes oceán mi ale poslali přístroj ze své výbavy. Tak jsem získal první ghostmeter. Mám ho dosud a už je skoro legendární.
LN: Nikdy jsem ducha neviděl. Jak poznám, že mám nějakého v domě?
Příznaků může být víc. Nevysvětlitelné pohyby předmětů, náhlé ochlazení až o deset stupňů, které nemá žádnou technickou příčinu. A samozřejmě vidění. Když celá rodina vídá průhledné postavy. Mohou být černé nebo šedivé. Šedá je znakem něčeho zlého. Můžete vídat postavy v kápi, těm se říká průvodci. Dobrým identifikátorem nadpřirozena jsou kočky. Mají citlivý zrak a vidí mnohem víc než my. Naježí se, začnou prskat. Podle toho se pozná, že se poblíž vyskytuje něco z oblasti paranormálních jevů.
LN: Můžete popsat nějaký případ, na kterém jste pracovali?
Malé děti jsou k nadpřirozenu citlivější. Zavolali nás na Slovensko do domu, kde dcerka vídala pána se sekerou od krve. Přijeli jsme tam a matka nám ukázala obrázek, který dcera namalovala. Byla na něm postava ležící na zemi a nad ní druhá, třímající sekeru. Všude byla krev. Napadlo mě, že se v tom domě muselo stát něco hrozného. Zavolali jsme starostu, s ním přišel kronikář. V kronice jsme objevili, že v době válek s Turky na místě, kde ten dům stál, sekerou rozsekali nějakého velmože. Pro nás to byl důkaz, že tam musí být jeho přízrak. Tu entitu jsme poté odváděli. Nepříjemné bylo, že oběť se nejprve nechtěla nechat. Nakonec ale odešla.
