Němka Kristina Schmaleová O'Haganová, která po odchodu z vlasti musela přepnout z němčiny na angličtinu, tvrdí, že ztrácí orientaci v jazyce, kterým dříve plynule hovořila. "Naštěstí jsem schopná plynulého projevu v angličtině, takže se cítím být opět sama sebou," uvádí Kristina.
Podobnou zkušenost má pan Rodgers ze skotského Midlothianu. Původem Dán ve Spojeném království žije už deset let a když po něm kolegové žádají překlad do dánštiny, bere si text domů, protože na to potřebuje více času. Dokonce i s Dány žijícími v Británii raději komunikuje v angličtině. "Lidé se na mě dívají značně udiveně, když jim říkám, že jsem svůj rodný jazyk zapomněl," dodává.
ČTĚTE TAKÉ: |
BBC se ozval i Čech Matouš Ptáček, který se v 11 letech přestěhoval do Lucemburska a později začal studovat na britské univerzitě. Zatímco při vykonávání každodenních činností v angličtině automaticky nepřemýšlí, při řešení vědeckých úkolů nebo filozofický otázek prý je tomu naopak. Na co se ale musí soustředit, je anglická výslovnost.
"Musím vědomě vynakládat větší úsilí, abych během geologických debat nehovořil s ruským přízvukem." Alicja Gruszka původem z Polska studovala osm let v Londýně a nyní žije deset let v Miláně. Alicja tvrdí, že poměrně často při rozhovoru v polštině vytváří neologismy, které mají původ v angličtině nebo v italštině a mají polskou koncovku. Přestože je schopná v polštině psát, větné konstrukce i gramatika prý vypadají prazvláštně.
Majitelka obchodu se sýry Sue Jensen pochází z britského Lancashiru, ale v současnosti žije již 25 let v Dánsku. Tvrdí, že občas v angličtině nemůže nalézt vhodná slova. Stejně tak anglická gramatika se v jejím případě řídí dánskými pravidly. Mimo jiné má potíže i s číslovkami. "Dánové počítají pozpátku, což mě občas mate," říká.
Emocionální vazba
Reka Polonyiová se svými maďarskými rodiči vyrůstala v USA a ve Francii; nikdy nežila v Maďarsku, přesto maďarštinu bez problému zvládá. Klíčem k úspěchu je podle ní užívat rodný jazyk při komunikaci s ostatními členy rodiny. Právě tímto způsobem lze udržet komunikační dovednosti v mateřštině na dobré úrovni, neboť dotyčný má tendenci v daném jazyce spontánně přemýšlet či vyjadřovat své emoce, ujišťuje.
S Rekou Polonyiovou by ale asi nesouhlasil Piero, Ital, který s manželkou a dvěma dětmi žije již devět let v Británii. Zatímco pracovní život se odehrává v angličtině, doma mluví italsky. Přesto jen stěží napíše v italštině e-mail. "Není to problém slovní zásoby, gramatiky nebo větné skladby, příčinou je nedostatečná emocionální vazba na prostředí, ke kterému náležíte," tvrdí.
