Ke sbírání tužek se Petráň dostal náhodou. „Pracoval jsem jako ekonomický náměstek a sekretářka chodila po kancelářích a rozdávala tužky s potiskem. Našel jsem v nich zalíbení a šest si jich nechal na stole, no a začali chodit kolegové a do hrnečku přidávat další,“ vylíčil Petráň vznik dlouholeté vášně.
  |
V současnosti má sběratel podle přesně vedené ruční evidence 7585 tužek. Přestože je má srovnány i do vyrobených knižních desek, do bytu už se s nimi nevešel. „Protože jsem žatecký patriot, dohodl jsem se s místní galerií na umístění stálé expozice,“ uvedl a dodal, že i jeho rodina se zaváže k dlouhodobému pronájmu vystavené části sbírky.
Vynález nástroje, který berou do rukou už malé děti a věrni mu zůstávají třeba při luštění křížovek a sudoku senioři, patří Britům. Ve vitrínách jsou tužky z USA, Ruska, Austrálie či Japonska. Největší část je věnována historii, která se psala v Rakousku-Uhersku.
O brouky bychom se měli starat. Jak postavit hmyzí noclehárnu? |
Patent Josefa Hardmutha se začal vyrábět v továrně Koh-i-noor v Českých Budějovicích. Na tužkách jsou potisky letadel, hub, násobilky. Jsou tu tužky s tématikou vojenskou nebo policejní, tužka na značení masa, lékařská či soubor tesařských tužek,
Nejstarší kousek ve sbírce byl vyroben kolem roku 1890, nejmenší tužka je součástí zápisníčku z roku 1921. Měří pouhé tři centimetry a tuha má sílu tři milimetry. Největší kus v galerii má dva metry a 64 centimetrů a je to patnáctinásobek klasické žluté tužky.
Velkou většinu kousků Petráň dostal. Jednu má od Vladimíra Párala. „Dozvěděl jsme se, že to je jeden z posledních spisovatelů, kteří píšou obyčejnou tužkou. Tak jsem ho o jednu požádal a on mi ji poslal i s věnováním,“ uvedl sběratel. Ve vitrínách jsou tužky troj-, čtyř-, šesti- i osmihranné, kulaté, ve tvaru srdíčka, všelijak zakroucené, reklamní i s potiskem. Součástí expozice je přehled veškerého psacího náčiní od brka až po plnicí pero.
