Havel si k obědu objednává guláš, asketický Tříska pouze zeleninový salát. Hovor se stáčí na festival Havlových her, přičemž tou poslední (osmnáctou) byla včera Žebrácká opera. „Nejvíc se mi líbil Horský hotel, to bylo skvělé představení. A třeba taky Spiklenci. Mně už tahle hra lezla na nervy, ale američtí herci ji v mých očích rehabilitovali,“ usmívá se Havel.
Mobilní telefony, počítače, nezadržitelný technický pokrok. To jsou témata, která vydrží Havlovi s Třískou téměř po celý oběd. „Za chvíli bude možné se po mobilu oženit, a ještě než se ti dva stačí poznat, tak je esemeskou zase rozvedou,“ říká Tříska. Havlovým tématem je právě počítač. Poprvé na něm píše svou novou divadelní hru. Je to trochu nezvyk, ale nijak zlé to prý není. „Dříve jsem psal rukou. Pak jsem text přepisoval na stroji. Každou hru pětkrát. A stačil jediný překlep na konci a celé jsem to musel psát znovu,“ vzpomíná dramatik.
Při kávě se všichni dohadují, jaké oblečení na večer bude vhodné. Zakončení festivalu totiž proběhne formou diskuse předních divadelních autorů a předání ceny Obie Award Václavu Havlovi. Havel je jednoznačně rozhodnut pro oblek, Tříska jako host festivalu zůstane u toho, co má právě na sobě -tedy u kožené bundy. A bude doufat, že nebude vyvolán na jeviště.
Lou Reed: Vy jste statečná!
Divadlo je plné lidí už tři čtvrtě hodiny před začátkem. Jan Tříska stojí ve foyeru, rozhlíží se kolem sebe a vzpomíná, jak v tomto divadle ve třech hrách hrál. Mimo jiné Ďábla v Bulgakovově Mistrovi a Markétce. K Public Theatre přijíždí auto s Havlovými. Bývalá první dáma si přesedá na invalidní vozík a je dopravena do divadla. Manžele vítá Gregory Mosher, který má za Kolumbijskou univerzitu na starosti všechny kulturní aktivity. Kromě Třísky se objevuje další Havlův přítel - legenda Lou Reed v zářivě oranžové bundě. V sále je usazen mezi manželi Havlovými. „Jak se vám to stalo? Taky jsem měl zlomenou nohu. Vy jste tedy opravdu statečná, nechápu, že jste s tím dokázala dohrát představení. To mě museli odnést, už jsem neudělal ani krok,“ svěřuje se Lou Reed Dagmar Havlové.
Začíná slavnostní večer. Na pódium přicházejí čtyři slavní američtí dramatici se známou moderátorkou Alisou Solomonovou. Debatovat na téma Divadlo a občanství bude Israel Horovitz, autor hry Chvíle pravdy, v níž hraje (respektive hrála, dokud se nezranila) Dagmar Havlová hlavní roli ve Vinohradském divadle - spolu s trojnásobným držitelem Pulitzerovy ceny Edwardem Albeem, dramatikem Wallacem Shawnem a dramatičkou a herečkou Annou Deavere Smithovou.
Po hodině a čtvrt diskuse se s dotazy hlásí diváci v sále. Čekám jednu dvě nesmělé ruce, ale zdá se, že zájem tazatelů nebere konce. Bohužel některé otázky jsou spíše přednáškami. „Občas se někdo takhle přijde vymluvit,“ glosuje Jan Tříska. Nakonec ale večer spěje ke svému vrcholu. Tím má být předání ceny Václavu Havlovi.
„Pane prezidente, toto je pro vás!“ volá z pódia herečka Olympia Dukakisová. Celý sál vstává a tleská. Václav Havel přijímá cenu s krátkým poděkováním. „Je pro mě těžké poslouchat vlastní angličtinu,“ říká mezi slovy díků divákům v sále. Mluví jen krátce - především o tom, že divadlo nemá vysvětlovat a poučovat, jeho úkolem je otázky otevírat.
Ve foyeru divadla je připraven raut. Lou Reed se loučí brzy, Havlovi jsou obklopeni novináři, lidmi z univerzity, diváky. Nad Dagmar Havlovou se sklání Horovitz a dlouze diskutují. Bývalý prezidentský pár čeká přesun do vedlejší budovy, kde na počest Václava Havla zahraje revivalová kapela Velvet Undergroundu. S Havlovými sedí v boxu Paloušovi, umělecký ředitel Havlova festivalu Edward Einhorn, hudební skladatel William Sullivan Niederkorn, pod jehož gescí byla veškerá festivalová hudba. Václav Havel vtipkuje, že si půjde na jeviště zazpívat, čímž bývalou první dámu dost vyděsí. „Nemá vůbec žádný hudební sluch,“ vysvětluje Dagmar Havlová. Z Joe’s Baru je nadšená. „No je něco takového u nás?“ ptá se. Naráží především na čistý vzduch. Kouřit se chodí pochopitelně ven. Bývalá první dáma dopodrobna popisuje, jak k jejímu zranění došlo a co všechno následovalo.
Po každé písni se ozývá hlasitý potlesk, hudebníci jsou výborní. Nakonec se k nim Václav Havel přece jen vydává. Bere si do ruky mikrofon a nejdříve ze všeho ubezpečí publikum, že zpívat nebude. Uklidňuje tím především svoji ženu.
Oslava sedmdesátin Václava Havla na Manhattanu končí.
