Friesen svůj hněv proti této nové módě ventiloval na sociální síti, kde zveřejnil fotografie požadavků na jídlo, jimiž je jeho kuchyně každodenně zaplavována. „Mohli by si lidi se speciálními stravovacími požadavky konečně udělat jasno v tom, co můžou, nebo nemůžou jíst?“ citoval jej list New Zealand Herald.
„Tvrdí mi, že mají alergii na měkkýše, ale milují ústřicovou omáčku. Chtějí stravu bez lepku, ale lepek jim chutná, pokud není v kousku chleba. Vegetariáni, co milují kuřecí křidýlka. Pescatariáni, kteří jedí kuře. Svými rozmary zatraceně komplikují život lidem se skutečnými alergiemi a dietními omezeními, kteří si chtějí vyjít někam na jídlo.“
Házení všech do jednoho pytle
Šéfkuchař novinářům řekl, že ho k zlostnému výlevu přiměl případ jeho matky, která trpí celiakií, a proto nemůže konzumovat žádné potraviny obsahující pšenici, žito, ječmen či oves. Vzhledem ke spoustě lidí, kteří žádají speciálně upravená jídla, má ale obavy, že se mezi nimi mohou ztratit případy těch, kterým mohou konkrétní potraviny skutečně uškodit.
To potvrzuje i Maria Saidová ze společnosti Allergy & Anaphylaxis Australia, podle níž za současné situace, kdy stoupá počet nároků zákazníků na to, co jejich jídlo nemá obsahovat, mohou začít brát kuchaři podobné požadavky na lehkou váhu - a tím ohrozit skutečné alergiky, jimž hrozí anafylaktický šok.
Podle Saidové jsou ale kuchaři v situaci, která jim nenabízí příliš mnoho řešení. Pokud nezačnou zákazníky žádat, aby jim ukázali, zda s sebou mají lék pro případ alergické reakce, nemohou s jistotou zjistit, zda skutečně trpí alergií.
„Lidi by měli vědět, že když nemají rádi růžičkovou kapustu, ještě to neznamená, že na ni mají alergii. Přesto mají podobné požadavky v jednom kuse, a to je velký problém,“ dodává Friesen.
