Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Magazín

Hon jenom jako. Šlechtickou kratochvíli udržují v Česku fanoušci jezdectví v čele s hercem Vydrou

Herec Václav Vydra se stal pánem honu. foto:  Dan Materna, MAFRA

Reportáž
Bez honu by nebylo Velké pardubické. Nejslavnější české dostihy se na sklonku 19. století vyvinuly z takzvaného parforsního honu, jemuž se v Pardubicích a okolí věnovala především šlechta a vojáci. Dnes tradiční kratochvíli udržují nadšenci z řad milovníků jezdectví v čele s hercem Václavem Vydrou.
  13:00

Právě Vydra se stal pánem honu, který se druhý listopadový víkend konal ve Všeticích nedaleko slapské přehrady. Zvlněná krajina hrála barvami, nad ní visely šedivé oblaky a umocňovaly sychravé počasí. 

Hodinu před sobotním polednem se krajem rozlehl hlasitý zvuk polních trubek. Nato vyrazila smečka více než dvaceti vycvičených bíglů s reflexními obojky a za nimi zhruba desítka jezdců. Hon odstartoval. 

Trasa honu měřila necelých 20 km.
Za dob Rakouska-Uherska psí smečka a jezdci štvali živou zvěř. Nyní jsou již...

Parforsní hony, tedy za pomoci psí smečky (z francouzského výrazu par force de chiens), do Českých zemí pronikly ve druhé polovině 30. let 19. století. První takovou štvanici pořádal v roce 1836 hrabě Oktavián Kinský. O pět let později se první parforsní hon konal v Pardubicích, kde se vyvinul v dlouholetou tradici, která přetrvávala až do roku 1914, kdy vypukla první světová válka a koní i lidí bylo třeba na frontě. 

Na myslivce na Slovensku zaútočil při návratu z lovu medvěd, zahnaly ho až varovné výstřely kolegů

Do města se při příležitosti podzimních honů sjížděla smetánka tehdejší společnosti – v roce 1874 se jich zúčastnil i panovník, císař František Josef I., s císařovnou Alžbětou. Díky velkému počtu bohatých návštěvníků mohli místní otevřít nové hotely a hostince, Pardubice zažily nebývalý rozvoj a těšily se společenské prestiži po celé Evropě. Mezi pány čili pořadatele honů patřili kníže František Liechtenstein, kníže Auersperg ze Slatiňan či princ Egon Thurn-Taxis, po němž je pojmenován slavný příkop Velké pardubické. Její první dostih se běžel v listopadu 1874 a mezi nejúspěšnější koně patřili ti, kteří za sebou měli zkušenost z parforsních honů v okolí města.

Hony bez lovné zvěře

Za dob Rakouska-Uherska psí smečka a jezdci štvali živou zvěř – zpravidla jeleny, lišky nebo zajíce. Jeleny dokonce někteří chovali v oborách speciálně pro účely pardubických štvanic a často takové zvíře ani nezabíjeli. Když bylo zcela vyčerpané, hon prostě skončil.

Dnes už se hony bez štvané zvěře obejdou úplně. Jelena či lišku obvykle zastupuje jeden z jezdců, který cválá na dohled před smečkou a stopu zvířete vytváří pomocí roztoku například moči nebo syntetických pachů.

Koně za miliardy spořádají přes šest tun mrkve. Do Prahy se vrací světová parkurová špička

K čemu tedy hon? Ze štvanice se stal sport, při němž jezdci vyrážejí na trasu dlouhou zhruba dvacet kilometrů. Parforsní hon, jak vypočítává Václav Vydra, v sobě spojuje rychlost, techniku i poslušnost a vyžaduje rychlé reakce a schopnost rozhodování – jak od jezdce, tak od koně. A také diktuje jistou eleganci. Na hony se kdysi vyráželo v červeném fraku a cylindru. Dnes organizátoři doporučují zelené, červené nebo tmavé jezdecké sako a místo cylindru jezdeckou přilbu.

Ale stejně jako kdysi závěr honu odtroubí trubači závěrečným halali. Smečka dostane odměnu a jezdci si podáním ruky pogratulují. Není tu poražených, vyhráli všichni.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!