Lukas našel záznamy, které si vedl pedagogický sbor o jednotlivých studentkách. V zaprášených krabicích byly nejen portrétní fotografie studentek, ale také jejich osobní hodnocení a informace o jejich prospěchu, pečlivě rozepsané na tzv. osobních kartách. Poznámky jsou plné nejrůznějších subjektivních postřehů, jako např. "Názory nemá špatné, ale je pomalá a stále myšlenkami mimo".
Černé tečky černých studentek
Kromě toho v zápisech najdeme také informace o etnickém původu dívek. Lukas zjistil, že právě tyto nalezené dokumenty jsou dokonalým důkazem toho, jak na školách fungovalo hodnocení bělošských a černošských dívek. "Ze záznamů je dobře vidět, jaké byly postoje tehdejších učitelů vůči afroamerickým dívkám. Všechny karty těchto studentek byly označeny černou tečkou. A samozřejmě nešlo jen o pouhé označení na papíře, učitelé je posuzovali jinak než bělošské studentky," říká novinář v rozhovoru pro deník The New York Times. Dohromady Paul Lukas zkompletoval 336 osobních složek. Poté, co měl všechny materiály pohromadě, rozhodl se, že vyhledá rodiny dívek z počátku století a zjistí, jaké byly jejich životy poté, co dokončily školu.
Jednou z prvních, komu své objevy ukázal, byla šedesátiletá Doretta Repetti-LaPorta, dcera jedné z bývalých studentek. "Jako bych se najednou mohla dotknout něčeho z doby, kdy byla moje matka mladá," řekla Repetti-LaPorta, když viděla dokumenty, které dlouho ležely zapomenuty ve školním archivu. Dalším z příběhů, které Lukas vypátral, byl osud Mary Meyerové, která skončila školu v roce 1922. Učitelé vkládali do Mary velké naděje, v jejích záznamech čteme: "Dobře pracuje, má výborné názory a její osobní hygiena je OK."
A Mary byla opravdu úspěšná, založila ve Vermontu firmu na plyšová zvířátka. Firma prosperuje dodnes. Její zakladatelka, která zemřela v roce 1999, celý život vzpomínala na léta strávená ve škole a vždy si vybírala své spolupracovníky podle toho, co ji ve škole naučili: jen nadšené a energické.
Nakonec se Lukas rozhodl, že zjistí víc o historii samotné školy, která byla založena v roce 1902. Byla to jediná odborná škola v New Yorku, kde mohly studovat dívky. Škola učila studentky nejen praktické dovednosti pro domácnost, ale také základy obchodování. Další předměty byly angličtina, matematika a hygiena. Nyní je v bývalé dívčí škole, na 127. východní 22. ulici a Lexington Avenue, také velmi progresivní střední škola, School of Future (Škola budoucnosti). Jejím hlavním posláním je podporovat studenty k individuálnímu rozvoji, výuka proto probíhá v malých skupinách.
Po mnoha letech pátrání se Lukas chystá vydat knihu životních příběhů, které objevil v obyčejných krabicích. Zatím však marně hledá vydavatele.