Tři ze čtyř malajsijských kosmonautů, kteří se připravují na cestu do vesmíru, jsou praktikující muslimové. Jak se ale mají ve stavu beztíže správně natočit k Mekce nebo dodržet počet pěti modliteb, když "vesmírný" den trvá pouze 90 minut? Otázku bude řešit 150 odborníků na kongresu v Malajsii.
Pokud kosmonauti přijmou, že den je doba, za kterou raketa jednou obletí Zemi, bude pro ně pětinásobná modlitba skutečnou výzvou. Muslimové se modlí ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne a navečer. Před modlitbou navíc musejí provést očistu těla a být při ní čelem k Mekce.
Podobný problém řeší muslimové, kteří žijí poblíž polárních oblastí, kde jsou neobvykle dlouhé periody světla a tmy. Islámští vykladači víry trvají na tom, že muslim by se měl modlit jako normálně, i když je poblíž pólu.
"Každý islámský učenec radící astronautům by musel proto stanovit zhruba časy, které odpovídají ranní, dopolední, polední, odpolední a večerní modlitbě," citoval NewScientist Alana Godlase, profesora náboženství na Georgijské univerzitě ve Spojených státech.
Při modlitbě se musejí muslimové klanět směrem k Mekce, ale nalezení správného úhlu při obletové rychlosti 28.000 kilometrů za hodinu může být komplikovanou záležitostí. Godlas soudí, že se prostě stačí orientovat hlavou k Zemi. "V některých pasážích prorok naznačil možnost všeobecného směru," dodal.
Modlitbě předchází očistný rituál, ovšem voda je na palubě vesmírných lodí vzácná. Godlas i zde přichází s řešením. Muslimští kosmonauti si namočí jen ruce a poté jimi otřou tělo v rámci minimalizované očisty. Na Zemi je ideálem očisty voda stékající po pažích, ovšem v podmínkách mikrogravitace nebo úplné beztíže stěží někdo donutí tekutinu, aby stékala daným směrem. Pokud nebude k dispozici ani kapka, islámští učenci doporučují použít k očistě kámen, kterým se sdrhnou ruce. S takto očištěnýma rukama mohou otřít paže, tvář a nohy, uvedl Godlas.
