V pracovních nabídkách stovek nadějných a zajímavých oborů, kde se uchazeč neobejde bez perfektní znalosti počítačů, je zdůrazněn požadavek analytického, systémového a kreativního myšlení. Je to něco, čím se většinou nechlubíte v životopise ani v motivačním dopise; tyto dovednosti prověří obvykle až osobní pohovor. Pravděpodobně budete neustále narážet na otázky, jejichž zodpovězení by vám na Googlu zabralo pár vteřin, protože se obvykle řídíte heslem: Odpověď neznám, ale vím, kde ji najít. I proto některé společnosti, především ty, které se zabývají informačními technologiemi, přišly s úplně jiným trikem. Zjišťují, jak by jejich potenciální zaměstnanci vyřešili jiné záludnosti, přičemž není důležitá odpověď, ale spíše přístup, jak se k ní uchazeč dostane. Říká se jim tricky questions. Kolik je na světě ladičů pian? Jaké množství vody proteče řekou Mississippi v New Orleans za hodinu? Kdybyste mohli odstranit kterýkoliv z amerických států, který by to byl? Jak byste designovali koupelnu Billa Gatese?
Chytáky u pracovního pohovoru |
"Musím říct, že osobně jsem se s podobným přístupem nesetkal," říká český "headhunter" Vladimír Kočí ze společnosti R4U. "Je pravdou, že někteří zaměstnanci podobné dotazy v české divizi Microsoftu využívali, byly ale spíše mířené na analytické schopnosti než kreativní. Setkal jsem se nicméně s tím, že některé prestižní poradenské společnosti zadávají podobná ‚cvičení‘. Například kolik v České republice stojí výroba dopravních značek. Není bez zajímavosti, že se jednomu člověku povedlo – díky excelentním analytickým schopnostem – dopočítat se v relativně krátkém čase výsledku, který prakticky odpovídal skutečnosti. Tento člověk také nabízené místo nakonec získal..."
Myslíte, že jste inteligentní?
Doby, kdy Bill Gates prosazoval, že nejdůležitější je IQ, protože "inteligentního člověka můžete naučit cokoliv", jsou pryč. Později lidi z personálního a human resources oddělení Microsoftu zajímalo spíš to, co je podle jejich uchazečů inteligence. "Jak byste ji definoval? Myslíte, že jste inteligentní?" I dnes se na ni dá narazit, ale zájemci o práci na ni byli obvykle dopředu připravení, tak se od ní postupně upustilo. Dlouhou dobu také frčely dva problémy: Matka pošle svého syna k řece pro sedm litrů vody. Synek má k dispozici dvě nádoby: jednu třílitrovou a jednu pětilitrovou. Jak, aniž by hádal a za použití jen těchto dvou nádob, donese domů sedm litrů vody? A druhý. Indián přijede poprvé do města a na ulici kolem něj projede běloch. Indián se začertí: Běloši jsou tak líní – jezdí vsedě! Otázka zní, co přimělo indiána k tomu, aby řekl, že běloši jezdí vsedě. Co viděl? Zvláště odpověď na druhou otázku vyžaduje tzv. kreativí přemýšlení.
Jediná správná odpověď byla bicykl, přičemž nejčastější "špatnou" odpovědí byl kůň, automobil, kolečkové křeslo nebo situace, kdy bělocha nese někdo jiný na zádech. Test pochází od Lewise Termana, amerického psychologa, který celý život prosazoval koncept IQ a neúnavně propagoval zkoušení klasickými IQ testy, jak je známe dodnes. V české republice jsou stále nejpoužívanější metodou.
"Pokud jde o kreativní schopnosti," rozvádí myšlenku Vladimír Kočí, "tak se podle mých zkušeností ověřují spíše pomocí případových studií, case studies. Například úkoly, které jsou uvozeny větami ‚jak byste řešil‘, ‚navrhněte strategii‘, ‚jak byste přistoupil k problému‘ nebo ‚jak oslovit zákazníky‘. Následně kandidát své řešení prezentuje před skupinou a obhajuje své myšlenky. Nejde ani tak o to, aby se ukázalo, zda najde správné řešení problému (kdo ho zná?), ale spíše o to, pochopit jeho uvažování."
Peter Hradil, managing director společnosti Lydon Wells, doplňuje: "Ve svém oboru hledáme převážně kreativní lidi, ať už se jedná o technické pozice, nebo pozice obchodní. Kreativita není jen o IQ, je to jedna z mnoha kvalitních vlastností kandidáta a záleží na dané pozici a potencionálním zaměstnavateli, jaké kvalitní vlastnosti by měly před ostatními vystupovat. Jelikož se zabýváme aktivním vyhledáváním kandidátů ,na míru‘, vyhledávání funguje především na bázi referencí a doporučení našich již stávajících kontaktů na odborníky v daných oborech. Pokud je tato osoba kreativní, je nám doporučena jedním či několika profesionály na základě chování, výsledků a úspěchů v předchozích zaměstnáních nebo dalších profesionálních aktivitách mimo pracoviště, jako jsou například samostatné projekty."
V České republice nejsou tzv. tricky questions příliš používané. "My osobně tricky questions nebo možného využití psychologického rozboru v podobě assessmentu běžně nepoužíváme, pokud to není výslovné přání zadavatele. Pokud se jedná o specifický obor, kde je nutná znalost toho segmentu, naši konzultanti, odborníci v daném oboru, znají tento obor a vědí, na co se kandidáta ptát, aby vyhodnotili jeho odbornou kvalifikaci a zdatnost," říká Peter Hradil. "Odpověď na tricky question může obecně poukázat na kreativitu kandidáta, ale neukáže nám, jak tato osoba bude řešit každodenní pracovní problémy související s jeho zaměstnáním." Tvrdí také, že tricky question může být prakticky jakákoliv otázka. "Záleží, jakou odpověď zadavatel otázky opravdu hledá, co tím sleduje a jak ji použije. Například kandidátovi na obchodní pozici položíte otázku, která poukazuje na kreativitu v daném oboru – jak by zvýšil obrat."
Jakpak by si údajně "nejvhodnější uchazeči" poradili s problémy, které konfrontuje Microsoft se svými potenciálními zaměstnanci v zahraničí? Několik otázek a jejich řešení (respektive množinu různých vhodných a nevhodných přístupů) sepsal v knize How Would You Move Mount Fuji? americký novinář a spisovatel William Poundstone. A přichází i s řadou postřehů, takže pokud víte, že jste tázáni na něco, na co nezvládnete odpovědět, můžete zkusit například: "Abych byl naprosto upřímný, tohle už jsem řešil." A doufat, že další otázka bude snazší. Ačkoliv Poundstone upozorňuje: "Pokud je tázající chytrý, což mají tihle lidé v popisu práce, pravděpodobně vás odhalí. Nebo může trvat na zopakování."
