Jana z Arku byla obviněna i usvědčena z čarodějnictví a kacířství a Angličané ji v roce 1431 upálili na hranici v Rouenu. Jedna legenda tvrdí, že popel devatenáctileté dívky byl vhozen do řeky Seiny, ale její srdce se zázračně zachovalo a plameny se ho vůbec nedotkly. Jiná, hodnověrnější zkazka říká, že lidé sebrali pod hranicí zpopelněné zbytky Janiných kostí a kůže a předávali si je z generace na generaci.
Popel později pečlivě opatrovala Francouzská historická společnost. V současné době se údajné Janiny ostatky nacházejí v arcibiskupství v Tours, které leží východně od Paříže.
Jana byla už v roce 1456 rehabilitována a v roce 1920 ji církev prohlásila za svatou. Dcera rolníků z Lotrinska dodnes vzbuzuje řadu otázek, a tým francouzských vědců tak bude pozůstatky z Tours zkoumat nejen proto, aby potvrdil jejich pravost, ale také proto, aby případně zjistil co nejvíce informací o záhadné vizionářce. „Ve skutečnosti nevíme o Janě z Arku téměř nic,“ připomněl v rozhovoru pro list Le Parisien expert Philippe Charlier, vedoucí týmu. „Neznáme ani Janinu podobu, dochovala se pouze jediná její skica na jedné právní listině. I brnění, o němž se tvrdilo, že je Janino, pochází až z doby po její smrti,“ upozornil.
Podle Charliera se vědci budou snažit o mnohostrannou analýzu popela, při níž použijí veškeré moderní metody soudního lékařství. Výsledky zkoumání by měly být známy nejdříve koncem léta.
Zdá se, že Charlierovi učarovalo období francouzko-anglické stoleté války. Už loni se totiž proslavil průzkumem ostatků Agnes Sorelové, která byla jen o několik let mladší než Jana z Arku. Sorelová vstoupila do dějin jako vůbec první oficiální milenka francouzského krále, a to Karla VII. Charlier prokázal, že krásná Agnes zemřela na otravu rtutí. Nebylo však možné zjistit, zda šlo o otravu náhodnou, nebo úmyslnou. Podezření z vraždy padá především na králova syna, budoucího Ludvíka XI., který Agnes nenáviděl.
