130 let
První restaurace, kam nesmí děti slaví úspěch. Přijdou další?

První restaurace, kam nesmí děti slaví úspěch. Přijdou další? | foto: Shutterstock

Doporučujeme

Tátové na rodičovské? Méně úzkosti a pivo na zahrádce

Magazín
  •   6:46
Ke konci mého pobytu v Berlíně bilancuji a říkám si, co všechno tady funguje líp než v Česku. A tím je například zapojení mužů do výchovy dětí. Už jsem tu dřív psala o tom, že Kryštof má ve školce dva učitele, mladé muže. A je to tady na rozdíl od České republiky běžná záležitost. Taky tu často potkávám muže na dětských hřištích, nebo tatínky, jak si děti vyzvedávají ze školky.

A rozhodně tu neplatí, že pískoviště rovná se místo, kde trpíte přemírou progesteronu. Mám kamarády muže, co znám z pískoviště.

Především ale platí, že mateřská a rodičovská dovolená tu není výsada žen. Na rodičovský čas, jak se tu tomuto období přezdívá, tu běžně chodí i muži. Považuju to za skvělý trend! Pro muže, pro ženy i pro děti! Na jaře jsem se taky seznámila s Petrem, Čechem z Berlína a prvním českým otcem na rodičovské, kterého jsem potkala. Bylo to zajímavé osvěžení probrat miminkovské záležitosti zasvěceně s mužem, který si vyzkoušel čtyřiadvacet hodin denně pečovat o dítě. 

A oceňuju mužský princip, který Petr při výchově uplatňuje: vše totiž bere s nadhledem a s humorem. (To mi často u maminek chybí.) Už třeba domluva místa našeho setkání: shodli jsme se, že se sejdeme v kavárně, kde je to vhodné pro děti, ale že to nemusíme přehánět. „Hlavně ne uprostřed nafukovacího hradu,“ napsal mi Petr. „Hurá,“ řekla jsme si v duchu. Když jsme si pak dávali oběd společně s jeho roční dcerou Martinkou, nerozebírali jsme dokola jen dětská témata, ale normálně jsme si povídali.

Petr má k dítěti úžasný přístup: není příliš úzkostný, přesto se o dcerku hezky staral, neúnavně po ní sbíral rozházené křupky, zabavoval hračkami a odbíhal přebalovat. „Říkal jsem si, jak bude pohoda a jak budu sedět a pít pivo na zahrádce a ono to není tak jednoduché,“ přiznal mi (to je taky skvělý efekt rodičovské pro muže, protože takový muž pak ví, že celodenní péče o dítě není žádné leháro)

Přitom mi taky přiznal, že se teprve na rodičovské naučil dítě pořádně oblékat a „vrstvit“ a že konečně ví přesně, kde má jeho dcera uložené jednotlivé kousky oblečení. (Věřím, že tohle většina otců vůbec netuší.) Petra jsem doporučila do naší skupiny českých matek v Berlíně, je tu jediným otcem a od té doby je naše skupina „genderově vyvážená“. Už se neoslovujeme „milé maminky“, ale „milí rodiče“.

Veronika Jonášová

Veronika Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté přešla do České televize, kde působí doteď jako reportérka a moderátorka. Ve volném čase se věnuje psaní a synovi Kryštofovi.

Byla by skvělé, kdyby taková podobná změna proběhla i na úrovni celé české společnosti. Místo toho stále narážím v Česku na předsudky, že dítě je „problém matky“. Některé kamarádky se dokonce bojí dítě s otcem nechat samotné. „On by to nezvládl“, dozvěděla jsem se třeba.

V Německu i třeba ve Švédsku jsou muži víc motivovaní k tomu, aby odcházeli k dětem na rodičovskou a zapojili se do výchovy. Můžou za to i jiné zákony. Zjednodušeně řečeno, pokud se rodiče u dětí na rodičovské nevystřídají, rodina přijde o část peněz (např. se zkrátí celková doba rodičovské). A je dokázáno, že tátové začali chodit v těchto zemích houfně na rodičovskou až po přijetí těchto zákonů. Nejčastější model v mém okolí v Německu je, že matka zůstává doma 12 měsíců, otec pak dva měsíce (tak to měl i Petr). Považuju proto za skvělý posun, když se o zavedení podobných zákonů mluví i v Česku. Většina Čechů se proti tomu ale hodně bouří. I v mém okolí. „Povinně muži na rodičovskou? To mi jako bude stát nařizovat?,“ slýchám v okolí. „A vždyť je to možný i teď, aby byli muži na rodičovské,“ zní další argument.

S otcem (ilustrační foto)

Jenže čirá dobrovolnost, zdá se, při změně zakořeněných společenských zvyklostí (i těch škodlivých) funguje jen zřídka. Osobně tento zákon, který by změnil podmínky rodičovské, považuju za revoluční. Upřímně tento systém Němcům závidím. Doufám, že to tak jednou bude běžně fungovat i v Česku.

Petr už je zpátky v práci, ale rodičovskou si prý s dcerou užil a sblížili se. Už ví, kde má oblečení a zná nejlepší značku křupek. Kvůli tomu, že si s manželkou na čas prohodili tradiční rodičovské role, se rozhodně západní společnost hroutit nezačala, jak by se vám možná snažili namluvit samozvaní heroldové konzervativismu. Není čeho se bát. Třeba u Petra dokonce došlo i na to vysněné pivo na zahrádce.

Autor: