130 let
Hello Kitty

Hello Kitty | foto: Shutterstock

Kde se vzalo Hello Kitty? Kotě, které je všude

Magazín
  •   8:00
TOKIO - To kotě je mor. Je všude. Na školních taškách, klíčenkách, mobilních telefonech, toaletním papíru, zubních kartáčcích, dětských plenách, rovnátkách, kontaktních čočkách. Říká se mu Hello Kitty a vydělává miliardu dolarů ročně.

Ať už si vzpomenete na cokoli, co vyrobila lidská ruka, téměř určitě to existuje i ve speciální verzi opatřené obrázkem koťátka s červenou mašlí, které nemá ústa.

Japonské i americké banky nabízejí šeky a debetní karty Hello Kitty. Thajwanská letecká společnost provozuje Airbus A330 s obřím obrázkem Hello Kitty.

Hello Kitty

Na Tchaj-wanu je celá porodnice kompletně potištěná motivem Hello Kitty – od prostěradel přes plášť pana primáře až po porodní list. Od léta 2007 musejí thajští policisté, kteří se provinili drobným prohřeškem, nosit na uniformě za trest připevněnou růžovou pásku Hello Kitty. Od roku 2008 je Hello Kitty oficiální vyslankyní japonského ministerstva pro cestovní ruch v Číně a Hongkongu. A dětský fond UNICEF jí udělil exkluzivní titul Vzácný přítel dětí.

Můžete si pořídit automobil Smart v úpravě Hello Kitty a natankovat do něj speciální benzin Hello Kitty. I oblíbená kytara Jimiho Hendrixe Fender Stratocaster už existuje ve verzi Hello Kitty. 

Porodnice Hello Kitty na Tchaj-wanu


Příběh Hello Kitty - jako z románu
Příběh Hello Kitty by v povídce nebo románu působil stejně vyumělkovaně jako ona sama. Kritičtější čtenář by v něm našel celou hromadu zkrášlujících klišé. Kupříkladu pan Šintaró Cuji, který dnešní miliardovou nadnárodní korporaci Sanrio založil, byl sirotek. Z generace dětí, které dospívaly během druhé světové války. Navíc toužil být spisovatelem a básníkem, málem jej vyhodili ze střední školy za psaní milostné poezie, což mladí chlapci v tehdejším militaristickém Japonsku nesměli. Když se ovšem na jaře 1945 hlásil na univerzitu, vybral si prozaický obor: chemii.

Poválečná léta znamenala pro velkou část obyvatel poraženého Japonska každodenní boj o nejprostší živobytí, ale u mladého studenta chemie se už tehdy projevilo obchodní nadání. Se spolužáky se pustili do malé chemické výroby zboží, po kterém byla ve zbídačené zemi velká poptávka: mýdla, umělého sladidla a poloumělé sójové omáčky s glutamanem. Na rozdíl od většiny spoluobčanů Šintaró Cuji a jeho spolužáci v těžkých časech zbohatli.

Poté nastoupil tento mladý ambiciózní muž do úřadu guvernéra prefektury Jamanaši, ale práce tady ho nebavila a jednoho dne svým nadřízeným oznámil, že odchází a hodlá se znovu pustit do podnikání.

Společnost, kterou založil, obchodovala s hedvábím. Vedle toho se pustila do výroby a prodeje dárkových předmětů. Talířů, hrnků a sklenic, oblečení a okrasných dopisních papírů. Od začátku také pracovala se symboly a obrázky. Prvním byla jahoda. Talíř, triko nebo plážové sandály s potiskem jahody byly dražší než identické talíře a sandály bez jahody. Ten obrázek byl jedinou přidanou hodnotou. Ale z marketingového hlediska přenesl obyčejné triko, talíř a sandál do vyšší kategorie.

Hello Kitty v umění. Jako Mona Lisa

Tři světadíly
V roce 1973 pan Cuji přejmenoval firmu na Sanrio. Jméno spojovalo japonské slovo "san", což znamená "tři", a španělské slovo "rio", tedy "řeka". Mělo to vyjadřovat globální ambice společnosti, která hodlá proniknout na trhy u tří veletoků symbolizujících tři hlavní světadíly.

Cuji si nechal udělat celosvětový výzkum oblíbenosti zvířat a vyšlo mu, že lidé mají nejraději psy, kočky a medvědy (!). Pak si najal dvacet designérů, kteří vytvořili první sérii zvířecích postaviček. Byl mezi nimi také návrh osmadvacetileté designérky Juko Šimizu. Koťátko s hlavou jako měsíček v úplňku, červenou mašlí a nápisem Hello Kitty.

První návrh Hello Kitty
Cuji sebekriticky vzpomíná, že první dojem, který z návrhu měl, by se dal shrnout slovy "jakž takž to ujde". Jenže nakonec to byl ze všech návrhů jediný, který měl obchodní úspěch.
Prvního listopadu 1974 přišel na trh první výrobek s kotětem Hello Kitty, umělohmotná dívčí peněženka na mince. Během následujících tří let se obrat firmy Sanrio zvedl sedminásobně. Z ospalé lokální firmy začala růst globální značka.

Kdo stojí za koťátkem

Pan Šintaró Cuji, který dnešní miliardovou nadnárodní korporaci Sanrio založil, byl sirotek. Z generace dětí, které dospívaly během druhé světové války.

Navíc toužil být spisovatelem a básníkem, málem jej vyhodili ze střední školy za psaní milostné poezie, což mladí chlapci v tehdejším militaristickém Japonsku nesměli.

Na otázku, co tenhle fenomenální úspěch Hello Kitty způsobilo, odpovídá otec kotěte Šintaró Cuji ve všech rozhovorech stejně: "Nemám ponětí." Mluví pravdu. Sanrio vrhla od té doby na trh čtyři sta dalších postaviček. Všechny dohromady tvoří polovinu příjmů firmy, druhou polovinu zvládne sama Hello Kitty.

Podle designérky Juko Šimizu je Hello Kitty rozhodně bělosrstá samička japonského bobtaila, kočičího plemene téhle ostrovní země. Šimizu tvrdí, že ji k vytvoření kočičky nejvíc inspirovalo čtení knihy Lewise Carrola Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala, což je volné pokračování Alenky v říši divů.

Více o fenoménu Hello Kitty najdete v magazínu Pátek

Autoři: Lidové noviny