Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Konec máchání prádla v potoce. Tři vynálezy, které ženám změnily život

Magazín

  6:10
Dnes již všichni považujeme za samozřejmost, že nám péči o domácnost ulehčují spotřebiče jako pračka, myčka na nádobí či vysavač. A neukládat jídlo do lednice, si už asi ani neumíme představit. A přitom před sto padesáti lety jsme si o těchto strojích, které nám usnadní práci a ušetří čas, mohli nechat leda zdát.

Pračka (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Ale právě díky splněným snům vynalézavých lidí máme dnes v domácnosti tyto chytré vychytávky a pomocí nich tu pravou domácí pohodu.

Konec máchání v potoce

Praní prádla je staré téměř jako lidstvo samo. Zpočátku se pralo v čisté vodě – v řece, v potoce otloukáním prádla o kamení a jeho mácháním. Později se začaly používat různé tlouky a plácačky. Velkým posunem byl vynález valchy, první zmínky o ní se dochovaly z první poloviny 18. století. Když naše prababičky a babičky řekly, že bude velké prádlo, znamenalo to většinou, že všichni musí počítat s tím, že budou k obědu zbytky ze včerejška a studená večeře. Od valchy k dnešní pračce to byla dlouhá cesta.

Pračka (ilustrační foto)

V průběhu let přispělo k vývoji pračky mnoho lidí. Je nemožné přisoudit tento vynález pouze jedné osobě, ale lze poukázat na ty, kteří se zasloužili, aby pračku mohl vlastnit každý. Předchůdci dnešních praček byly pračky s valchou poháněné ruční pákou, práčem nebo zvonem. Všechny tyto pračky ale poškozovaly prádlo. Roku 1851 přišel James King s vynálezem bubnu pro ručně poháněné pračky, který se v některých přístrojích využívá dodnes.

Hned na to v roce 1858 Hamilton Smith vytvořil první vířivou pračku. Dřinu při praní neulehčil ani nástup elektrického motoru v polovině 19. století, protože vodu bylo třeba ohřívat odděleně na kamnech. Ale již tehdy to byla velká pomoc pro všechny hospodyňky.

První elektrickou pračku vyrobil v roce 1906 Američan Alva J. Fischer. Touha po úspoře času vedla až k vynálezu automatické pračky. V roce 1950 byl vynalezen časový spínač, jednotlivé úkony byly prováděny v jednom bubnu a byly řízeny nastavitelným programátorem. Automatické pračky se staly populárními převážně v 60. letech 20. století, dobyly nejprve americké domácnosti a pak postupně změnily životy žen po celém světě. Dalších bezmála 40 let se toho pak u praček moc nezměnilo, až přišel inovátor James Dyson. Ten v roce 1990 vytvořil pračku, která měla dva válce otáčející se v opačných směrech, aby oblečení bylo čistší a zkrátila se mycí doba.

Výrobci spotřebičů i nadále vyvíjejí co nejefektivnější technologie a v roce 2008 vytvořili na britské University of Leeds prototyp pračky, která k vyprání prádla potřebuje pouze jeden hrnek vody. Tento typ pračky by v budoucnosti mohl každoročně ušetřit obrovské množství vody spotřebované při praní na celém světě. Dnes si již můžete běžně koupit chytré pračky, které sami poznají, jak dlouho a na kolik stupňů mají prádlo vyprat. Nebo s připojením k wifi, kdy si pračku zapnete přes mobil třeba během nudné firemní porady.

Už žádné rozbité nádobí

První zprávy o mechanickém mytí nádobí jsou z roku 1850. Joel Houghton si patentoval myčku, která byla ovšem stále poháněna ručně za pomoci kliky. První motorem poháněná myčka nádobí vznikla v americkém státě Illinois roku 1886 a vynalezla ji žena! Josephine Cochranová měla inženýrství v krvi po svém dědečkovi Johnu Fitchovi, vynálezci parníku. Za vznik myčky vděčíme častým večírkům, které tak ráda paní Cochranová pořádala. Vadilo jí, že její drahé čínské servisy služky neustále rozbíjejí při mytí nádobí po jejích hostech. A tak se rozhodla vymyslet stroj, který všechno nádobí umyje lépe než ony.

Myčka (ilustrační foto)

Cochranová začala detaily jako jsou držáky na talíře a hrnečky. A postupovala systematicky dále po jednotlivých částech. Její myčka měla horizontálně uložené kolo, na které se pomocí drátěného držáku připevňovalo nádobí. Kolo rozstřikovalo vodu se saponátem a ta myla nádobí. Paní Cochranové trvalo několik let, než všechno vyzkoušela a sestrojila, ale odměnou jí bylo nejvyšší ocenění na světové výstavě v Chicagu roku 1893. Myčku nádobí se zpočátku nepodařilo prosadit pro použití v domácnostech, jak Cochranová původně zamýšlela. V tehdejší době se totiž ženám zdála myčka příliš drahá. Úspěch se však dostavil, když začala myčku nádobí nabízet pro hotely, nemocnice a jiná velkokapacitní zařízení. Svou firmu úspěšně řídila až do roku 1912, kdy jí bylo 73 let. Malou myčku nádobí, která byla vhodná pro domácí použití, vymyslel William Howard Livens.

Ledové osvěžení v parném létě

Jak uchovat pracně vydobyté potraviny, tak aby se nekazily, lidé vymýšleli de facto od pravěku. Nejprve dávali jídlo do komor a sklepení, až roku 1756 představil na domovské univerzitě v Edinburghu svůj vynález skotský chemik William Cullen. Avšak přestože si za svůj vynález vysloužil obdiv, trvalo dalších bezmála sto let, než se koncept lednice posunul o něco dál. Konkrétně v roce 1855, kdy jiný Skot – James Harrison – zkonstruoval přístroj na výrobu ledu, který produkoval tři tuny ledu denně.

Přístroj byl však pro své rozměry vhodný pouze pro potravinářské koncerny. Během devatenáctého století byl koncept ledničky vylepšen mnoha vynálezci. Některé studie označují za vynálezce ledničky německého profesora Carla von Lindeho, který si v roce 1876 nechal patentovat čpavkovou kompresorovou ledničku.

Lednice (ilustrační foto)

Až do 30. let se v ledničkách běžně užívaly jedovaté látky, které byly posléze nahrazeny freonem. Negativní vliv této látky na životní prostředí byl zjištěn až o mnoho let později, a k opouštění jeho užívání došlo v roce 1995, kdy vznikl zákon o ochraně ozonové vrstvy Země. Oxidu siřičitého využívala i první lednička pro domácnosti, vyráběná v General Electric podle patentů francouzského vynálezce Marcela Audiffrena. Audiffrenovy ledničky byly velice drahé, cena se pohybovala kolem tisíce dolarů, což byl asi dvojnásobek ceny tehdejšího automobilu. První kus prodali v roce 1911. Lednička tehdy byla rozmístěná po domě: ve sklepě se nalézal hlučný motor a kompresor, zatímco chladící box měl své místo v kuchyni.

Teprve Frigidaire z roku 1923 se do kuchyně vešel celý. Způsobil tak skutečný rozmach lednic určených pro domácnost. Byl cenově dostupný, optimálně veliký, a do začátku války se jej prodalo milion kusů. Amerika předběhla svět. Zatímco na konci třicátých let měla lednici více než polovina amerických domácností, Evropa podobného čísla dosáhla až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Zdá se to neuvěřitelné, ale pokud se zeptáte pamětníků počátku 50. let, potvrdí vám, že v té době ještě existovali ledaři, kteří do restaurací a některých domácností dovážely na povozech veliké kusy ledu, kterými se ledovaly potraviny.

V šedesátých letech se poprvé objevily inovace, jako automatické odmrazování nebo automatické výrobníky ledu. Dnes je tento kuchyňský pomocník v bezmála 100 % domácností západního světa. Můžeme si vybrat ze všech možných barev, velikostí, tvarů a speciálních funkcí, jež často ani plně nevyužíváme.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!