Úkol pro žáky šestého ročníku zní: smíchat ocet a jedlou sodu v plastovém sáčku - buď v kuchyni nebo na zahradě. Pokud půjde všechno podle plánu, rozezní se malé texaské město, kde DiPietrová vyučuje, sérií říhání a krkání, když se kyselý ocet smísí s hydrogenuhličitanem sodným a ze sáčku se začnou uvolňovat plyny.
„Snažím se dostat do jejich domovů vědu a přimět je k vědeckým pokusům. Všechno je to o objevování,“ řekla DiPietrová, která učí asi 160 žáků ve věku od 11 do 14 let ve městě Lockhart ležícím 48 kilometrů od Austinu. „Nynější situace přiměla spoustu učitelů hledat způsoby, jak své žáky oslovit,“ dodala.
Co s dětmi v karanténě? Nepřetěžujte je učením, choďte na procházky a obrňte se trpělivostí, radí psycholožka |
Učitelé po celých Spojených státech museli v řádu dnů vytvořit online učební plány poté, co téměř všechny státy uzavřely školy a podniky. Od té doby se mnozí z nich potýkají s tím, jak udržet děti soustředěné na výuku, aniž by je rozptylovalo okolní prostředí.
Obzvlášť náročné to je pro učitele přírodních věd, jako je DiPietrová. Jedním řešením je vytvořit praktické experimenty, které mohou studenti provádět doma a pokračovat tak ve výuce, i když je školní laboratoř zavřená.
Učitelé obvykle dají na internet seznam ingrediencí potřebných na daný experiment, podrobné instrukce, pokyny, co při pokusu pozorovat a jaký výsledek mají žáci očekávat. Pak se do akce pustí studenti, podniknou nájezd na domácí spižírny a zásoby, a promění dvorky, verandy a kuchyně na improvizované vědecké laboratoře.
‚Chodící voda’
„Díky tomu můžeme my, rodiče, lépe pochopit, čím si učitelé každý den procházejí. Musí hledat novátorské způsoby, jak naše děti zabavit,“ řekla Heather Simpsonová poté, co její syn Houstin provedl jeden z domácích experimentů DiPietrové a vyrobil „lávovou lampu“ z vody, potravinářského barviva, oleje, soli a sklenice.
Do domácí vědecké akce se zapojilo také několik žáků druhé třídy základní školy ve Fairmountu, venkovském městečku v severovýchodní Indianě. Sedmileté a osmileté děti zvládly experiment nazvaný „chodící voda“ s proužky papírových utěrek, potravinářskou barvou, vodou a šálky.
„Teď už to chápu!“ prohlásil nadšeně blonďatý chlapec na videu zveřejněném na Twitteru, kde se během experimentu podařilo úspěšně demonstrovat princip vzlínavosti tekutin, díky níž může voda v těsných prostorách - například mezi vlákny papírové utěrky - sama stoupat vzhůru.
„Baví mě dívat se na jejich videa a prohlížet si fotografie,“ řekla učitelka fairmountské základní školy Rebecca Freelová, která dětem experiment zadala. „Tímto způsobem se toho naučí víc, než kdybych jim jen dala text, který se mají naučit, nebo internetové stránky, na které se mají podívat. Děti se do toho musí samy zapojit a přemýšlet.“
Zvídavost na prvním místě
Domácí experimenty mají pochopitelně své hranice - a ne všichni američtí žáci mají možnosti a zdroje, aby se mohli snadno účastnit online vzdělávání. Někteří nemusí mít doma k dispozici potřebné ingredience a materiály. Proto je většina experimentů velmi jednoduchá a zahrnuje jen několik běžných domácích věcí a pár kroků. Další pak mohou být volitelné a dobrovolné.
Samozřejmě vždy hrozí, že se něco nepovede - ale i to představuje cennou lekci, řekla Libby Birminghamová, která vyučuje přírodní vědy na základní škole v kalifornském městě Glendora. „Snažím se děti vést k tomu, aby byly zvídavé a kladly mi otázky,“ uvedla s tím, že se jednou během experimentu tak zabrala do vysvětlování, až si do klávesnice laptopu nešťastnou náhodou nasypala sůl.
