V dávných dobách se sice sbíral i pro své léčivé účinky, sloužil hlavně k utišení bolesti, jenže od nepaměti taky patřil k povinné výbavě čarodějnic – blínová mast jim prý umožňovala létat, a když se to umělo, dal se jím přivolat i pořádný liják. Čarodějnici s blínem najdeme i ve slavné Kytici Karla Jaromíra Erbena – tedy přesněji v jeho Písních, které byly přidány až k druhému vydání této knihy, v dnešních svazcích už tato pasáž zase obvykle chybí. Stejně si jistě mnozí vzpomenou na skoro zlidovělou sloku z písně s názvem První májová noc, která vypráví o „babce podkuřující se blínem a mazající si nohy, ramena“. Velkou záhadou však je, kde tahle Erbenova čarodějnice onu rostlinu na 1. máje sebrala. Copak se blín objevuje už tak brzy? Nebo měla jej snad sušený?
Krásný ťulpas tulipán. Proč se v jeden moment stal symbolem zbytečnosti? |
Ve veškeré současné botanické literatuře najdeme údaj, že blín kvete až od června, na začátku května ještě nebývá zpravidla ani vidět. Avšak v 19. století se v Čechách skutečně vyskytoval blín, který bohatě kvetl už o měsíc dříve.
Byl dvouletý – základ si vytvořil na podzim, takže do května měl dost času, aby klidně i vykvetl. V roce 1794 takový májový blín dokonce popsal botanik Franz W. Schmidt jako zcela nový druh a nazval jej rovnou blínem českým (Hyoscyamus bohemicus) – proč by ne, našel ho u Osečan na Příbramsku. Nejspíš v časech Erbenových nebyl až tak vzácný, básníkovi nepřipadalo vůbec zvláštní strčit jej do ruky čarodějnici už o filipojakubské noci.
Dnes už by to asi neudělal, vždyť i v létě kvetoucích blínů je v některých českých krajích jen poskrovnu, když botanikové spočítali úbytek jeho lokalit za pár posledních desetiletí, museli jej zařadit k druhům ohroženým. Jarní exempláře jsou dnes raritou ještě větší, jejich úbytek patrně souvisí se změnami v obhospodařování polí; májový blín jsme v Česku téměř vyhubili. Naštěstí ne docela – obrázek, který zde vidíte, byl pořízen už 4. května. Tak tohle je ten pravý Erbenův blín.
