Diskuze
Lítali jsme venku a měli svobodu: proč nemůžou žít naše děti jako my?
Děkujeme za pochopení.
J. Jurax
Moudře píše ta paní ... jsem ročník 49 a jak tak sleduju trendy, dnes by snad na mé rodiče přišla sociálka - my páni kluci jsme chodili sami do lesa za městem, od předškolního věku jsem byl vypuštěn ven na plácek mezi činžáky a tam jsem si hrál ve společnosti vrstevníků bez dozoru, akorát jsem nesměl přeslechnout klekání, jenž bylo signálem k návratu; a když jsem přeslech a muselo se pro mne jít, dostal jsem facku, abych příště lepší slyšel, do i ze školy jsem od první třídy chodil sám (koho vodili rodiče, byl srab a mazánek, což byla strašlivá pohana); mí potomkové to měli podobně ...
V řadě věcí máte pravdu, paní autorko. Nicméně připadá mi, že je vám tak asi 97..
No madam,hlavně,že nemusíte stát frontu na mandarinky......to vám nestačí?To,že máme každý 2 zámky na dveřích,že kdo na to má má elektronické zabezpečení bytu,že se lidé ozbrojují a nosí po kapsách paralyzéry....Že jsou okrádání v noci ,ale klidně i ve dne....Že nadopovaní darebáci se toulají po ulicích i sedají za volant...mám pokračovat? Ne,že? Hlavně když máte mandarinky bez fronty a kdykoliv....Pokud ovšem MÁTE PRÁCI!
Můj známý si fotografoval exponáty v jednom britském museu a za chvíli ho zadržela policie.Proč? Byla tam totiž nějaká školní výprava a někdo ho udal, že si vybírá dítě pro únos.
J. Olšanský
Na otázku paní Jonášové je vcelku snadná odpověď, uvědomíme-li si, kolik lehkoživků se na této problematice přiživuje. Není to nic jiného než prachsprostý byznys, protože "inženýři" lidských duší a jiní pachatelé dobra si uvědomili, že na jejich pseudoargumenty není odpověď, protože zkušenosti neexistují. V honbě za prachama jsme pak svědky i takových hyenismů jako beztrestné osočování a udávání rodičů- viz ne tak dávný případ v Klatovech. A pak se ti samí pachatelé dobra farizejsky diví, že vyrůstají generace citově pokřivených lidí, žijících ve virtuálním světě, nepřipravených na realitu života a neschopných řešit sebemenší problémy, které je po opuštění jejich skleněné sterilní bubliny potkají.
E. Kučerová 184
já ty doby zas tak růžově nevidím. pamatuju na vyrůstání na sídlišti, na nudu, nebylo kam jít, jen na ten klepáč. kámošky někdy byly, někdy ne, ale žádný extra odvaz to nebyl. Pamatuju, jak jsme si hráli ve stavebních jámách věžáků. Dneska se mi dělá zle, když si na to vzpomenu, že jsem tam lezla, sama, a hlína se mohla klidně sesunout. Na výpravu na kaštany do vzdálenějšího hájku a onanujícího úchyla, co se tam před námi předváděl. Naopak bych byla vděčná za rodiče, kteří by pro mě našli nějaký zajímavý kroužek, abych se něco naučila, ale z té doby totalitní si pamatuju jen na jakési všeobecné pohrdání rodiči, kteří "si myslí, že z toho jejich bude bůhví co". Bylo IN děti nerozvíjet a nechat je tak. Nevím nevím - pěkné vzpomínky mám na rodinné výlety, ale běžný život na sídlišti ani náhodou. To bylo zoufalství.
To záleží kolik máte let a kde jste bydlela! Moji kluci vyrůstali na sídlišti (já ne) a měli takové dětství ,jak bylo popisováno v článku! Vyrostli z nich samostatní mladí mužové ...(tehdy),dnes už jsou otcové rodin....A své děti se také bojí pouštět ven a doprovázejí je do kroužku....Je to hnusná doba uvolněné morálky a malých,nebo vůbec žádných trestů za zločiny!
naprostý souhlas! jenže taky připomínám, že tehdy asi ani nebylo tolik důvodů ke strachu o děti. jako děcka jsme například běžně chodili pro pivo. táta dal mě nebo ségrám džbánek a už jsme mazali - a tajně upíjeli. v hospodě si nás nikdo ani nevšim. hostinskej natočil, my zaplatili a bylo. dneska bych se bál poslat dítě samotný do hospody.
J95a41n 12K49u73l45i63h62r61a58c21h
Za mnoho mohou zákony. V USA, které paní Jonášová v článku zmiňuje, dnes ve většině států platí zákony, podle kterých děti mladší x let (ve většině států USA je to 12 nebo 13) nesmí být ani chvilku bez dohledu dospělého. Proto v 70. letech mohly čekat na školní autobus samy, dnes ne, jejich rodiče by šli do lochu. Totéž v Británii a řadě dalších zemí. V Německu asi ještě ne, to by autorka věděla, ale trend ukazuje, že to pravděpodobně dojde i tam.
Co kdybyste se podívala, jak se to dá i dnes dělat na vesnici? Vy Pražáci jste někdy tak trochu exoti. Moje dcera například jezdila od 12 let vlakem do města na gymnázium a děti sestry i v krajském městě dojíždějí do kroužků tramvají.
J44a82n 37K76u80l45i76h44r11a75c26h
Paní Jonášová žije v Německu, kde její muž má práci, vídáte ho snad denně na obrazovce ČT. Nepíše tedy o Praze. Pravda je, že na západ od nás už v mnoha zemích samotné děti neuvidíte - ne proto, že se rodiče bojí, co by se dětem stalo, ale proto, že se rodiče bojí policie, která by je za děti bez dohledu dospělého mohla zatknout.
nelze než jen souhlasit. Když nás bolševik vyrazil v 81 za hranice, tak jsme vzbuzovali v okolí trochu pozdvižení, že naše děti směly chodit ven, aniž by je někdo hlídal. i moje vnoučata se pohybují dost volně po okolí a taky jsou tak trošku za exoty. ono zase je to otázkou výchovy a toho, co si děcka mohou dovolit. když nemají mantinely, je to s nima složité. naše je měly a mají a je to v pohodě. a protože se pořád více a více dětí připojuje k běhání s našima vnoučatama venku, a tak jsem tomu rád. mají radost ze života.
fr vídeň