Mají nás za chuligány, ale nic neničíme, hájí se vyznavači parkouru

"Parkour navazuje na instinkty pravěkých lovců, kteří museli v lese honit kořist a prchat před nepřáteli. My jsme větve stromů vystřídali za zábradlí a skály za zdi, jinak je to to samé," řekl Václav Forman, který se cvičením parkouru zabývá.

Cílem cvičení parkouru je překonávání složitých překážek plynulým a přirozeným pohybem; jako cvičiště jeho vyznavačům slouží různé zídky, zábradlí, lavičky v parcích, podchody a nadchody nebo různé architektonické doplňky na sídlištích.

"Dřív mi přišlo absolutně nemožné překonat zeď nebo zábradlí. Teď si uvědomuji, že všechny překážky jsou překonatelné, i když tak na začátku nevypadají," míní Forman, který se parkouru věnuje dva roky. "Teď jsem mnohem klidnější, dokážu se koncentrovat a naučil jsem se překonávat i problémy v práci," poznamenal.

Parkour Parkour vznikl asi před dvaceti lety ve Francii, jeho příznivci jej do Česka přinesli i s francouzským názvem. Nyní se mu v ČR podle odhadů některých jeho vyznavačů věnuje pár stovek, možná tisícovka lidí. Nemají žádnou přesně organizovanou strukturu, vědí o sobě zejména prostřednictvím speciálních internetových stránek.

Osmadvacetiletý překladatel ze Slovenska Forman nyní v Praze dvakrát týdně vede tréninky, na nichž se pravidelně setkávají až dvě desítky nadšenců, většinou ve věku mezi 15 až 25 lety. Skáčou přes překážky, vybíhají vysoko po zdech a snaží se překonat strach z výšek a možného zranění.

O drobné oděrky a naražené končetiny na trénincích není nouze, vážnější zranění se Formanově skupině zatím vyhýbají. "Zatím jsme měli jedinou zlomeninu, která se paradoxně stala v tělocvičně," konstatoval.

Parkour je podle něj vhodný pro každého, kdo se nebojí překonávat výzvy, bez ohledu na fyzické dispozice. "Nemusí se skákat žádné divočiny z osmi metrů, které končí kotoulem. Pro někoho může být ještě větší vítězství, když váží 120 kilo, dostane se na stovku a je schopný uběhnout kilometr," míní Forman.

Reakce kolemjdoucích bývají různé. Turisté si cvičící akrobaty fotografují na památku a tleskají jejich výkonům. "Starší lidé zase občas říkají, že chodníky jsou jen na chození, takže tam nemáme skákat, ale takoví asi byli vždycky," posteskl si Forman.

Naprosté nepochopení někdy neskrývají policisté kvůli údajnému "ničení veřejného majetku". "To je samozřejmě nesmysl, kdybychom ničili zábradlí, tak nebudeme mít kde trénovat," podotkl.

Tréninkové skupiny kromě metropole vznikly také v Brně, Ostravě a několika dalších městech. Mnozí jejich členové a další příznivci se vůbec poprvé potkají za pár dní na speciálním táboře, který se uskuteční od 22. do 27. srpna poblíž Železného Brodu na Jablonecku.

"Parkour s sebou nese poselství přátelství," konstatoval Forman. "Nikdo se nikoho nesnaží předběhnout. Lepšími výkony ale inspirujeme ostatní, radíme si a pomáháme jim, aby se dostali na naši úroveň. Když všichni projdeme tréninkem bez zranění, tak jsme všichni vítězi," dodal.