Informoval o tom britský server BBC News, který se opírá o výsledky posledních lingvistických analýz nahrávky z přistání.
Aby věta, která v tu chvíli přesně vystihla okamžik jedinečné historické události, byla vyřčena správně, měla znít takto: „One small step for a man. One giant leap for mankind.“ Armstrong ale „vypustil“ neurčitý člen „a“ před slovíčkem „man“. Tím se gramatický význam celého výroku změnil. Když se totiž v angličtině použije „man“ bez členu, jeho význam je stejný jako slovo „mankind“, tedy lidstvo. Celkově by tak věta nedávala moc velký smysl. Americký astronaut tedy vlastně řekl: „Malý krok pro lidstvo. Obrovský skok pro lidstvo.“
Podle některých specialistů, kteří se nahrávkou zabývali, mu slovíčko „a“ „vypadlo“, protože v ten okamžik byl pod nesmírným tlakem.
Další badatelé připomínají Armstrongův ohijský přízvuk.
Podle nich bylo „a“ řečeno, ale mnohem jemněji, takže ho lze přeslechnout. Po návratu na Zemi sám Armstrong uvedl, že si myslí, že opravdu řekl „a man“.
Všemi argumenty se zabývá Chris Riley, autor nové knihy Apollo 11, Manuál vlastníka (v originále Apollo 11, An Owner’s Manual), a lingvista John Olsson, který podrobil Armstrongovu řeč důkladné analýze. Oba své poznatky představují tento týden na vědeckém fóru v Cheltenhamu.
„Pro mě má ta věta nesmírný význam,“ říká Riley. „Je důležitou částí mého života. Podle mě ta slova shrnují optimismus pozdějších let dvacátého století,“ dodal ke svému vztahu k jednomu z nejslavnějších výroků. K výzkumu použili nahrávky z Johnsonova vesmírného centra v Houstonu, které byly znovu přepsány, aby byly co nejkvalitnější. Jak v roce 2006 oznámila NASA, originální nahrávka byla totiž v průběhu let ztracena. Podle Olssona je z řeči jasně patrné, že slovem „man“ myslel člověka jako jednotlivce. Prostě udělal gramatickou chybu. Ze záznamu je prý jasné, že mezi slovy „for“ a „man“ už „není prostor“ pro slůvko „a“.
Důkladné zkoumání záznamu také vyvrátilo spekulace, že slavná věta byla připravená dopředu Bílým domem či vedením NASA. Nejenom gramatická chyba, ale i intonace poukazuje na spontánnost. Stejně tak fakt, že obě věty nespojuje ani „a“ ani „ale“, značí touhu vyjádřit momentální pocity. Kdyby byl výrok připraven předem, určitě by se kvůli „dynamičnosti“ slov jedna z těchto spojek použila. Zároveň by to ale ubralo na její konečné poetičnosti. Nicméně všichni přiznávají, že ať už slavný astronaut chybu udělal, nebo ne, každý člověk jeho slova pochopil tak, jak je opravdu myslel. Tedy že krok jediného člověka může znamenat obrovský skok pro celé lidstvo.
