"Zůstaňte v klidu a věřte jim," šeptá průvodce Arnaud Duffy, zatímco čtyři kytovci, z nichž každý váží nějakých 30 tun, pomalu krouží kolem jeho křehké loďky. Několik turistů v němém úžasu přihlíží neuvěřitelnému představení.
Najednou jedna z velryb vystrčí hlavu z vody a mohutný vodní gejzír pokropí loď. Pak se elegantní obři pomalu vzdalují.
Arnaud Duffy se usmívá spokojen, že se mu zase podařilo obdařit nezapomenutelným zážitkem těch několik turistů, které přivedl ke gabonskému pobřeží. "S velrybami si hraju už čtvrt století a stále mě znovu překvapují," přiznává. Z vášnivého pozorovatele se během let stal expert samouk na život velryb.
Asi deset metrů od lodi se velryby pouštějí do posledního tance, potápějí se a kývají svými širokými ocasy a pak se zvedají s obrovským hřmotem z vody. Loď odplouvá a hledá další skupinu velryb, jichž je tu každým rokem v době páření více.
"Když jsem začal vyjíždět na moře, spatřil jsem velryby opravdu jen zřídka, bylo to cosi mimořádného. Dnes jejich populace díky opatřením na ochranu mořské fauny roste," uvádí Arnaud, jenž je jedním z mála, kdo tento nezapomenutelný zážitek turistům nabízí.
Příroda nabízí vše nejkrásnějšího
V této zemi ležící na pobřeží střední Afriky nabízí příroda vše, co má nejkrásnějšího: buvoly, slony, gorily, krokodýly, velryby, pantery. Turistika tu ale je v plenkách, zejména proto, že tu chybí vhodné hotely a letecká doprava je tu drahá.
"Je to opravdu neuvěřitelné, nemáme dost studií vysvětlujících, proč velryby tak radostně tančí a proč se přibližují až k lodi," říká Kumba Kombila z Národní agentury pro přírodní rezervace (ANPN), jejíž program Modrý Gabon má za cíl zachovat pobřežní zóny země, kde je těžba ropy ze šelfu hlavním zdrojem příjmů.
Nárůst počtu keporkaků vysvětluje právě politikou Modrého Gabonu. "Letos jsme regulovali rybolov, stanovili jsme limity, abychom zachovali zóny, do nichž se kytovci přicházejí rozmnožovat," vysvětluje.
"Možná tady mají větší klid, protože tu je mnohem méně rybářských lodí," soudí a dodává, že experti se již několikrát podivovali, že tu lidé a velryby žijí tak blízko vedle sebe.
V přístavu stále ještě nevychází z úžasu dvaadvacetiletá francouzská turistka Julia. "Je to neuvěřitelné, ještě teď mě z toho mrazí v zádech," říká.
Slunce pomalu zapadá a obloha šedne jako vždy v tomto období sucha, jež se už chýlí ke konci. Brzy budou velryby vzácnější a pomalu zmizí, aby se v období lásky zase vrátily v ještě hojnějším počtu, doufá Arnaud Duffy.
