„Je to první hmatatelný důkaz o tom, že Otto Frank skutečně usiloval o útěk z Nizozemska,“ řekl agentuře Reuters profesor David Engel z New York University.
„Anna Franková mohla být dnes sedmasedmdesátiletou spisovatelkou žijící v Bostonu,“ řekl při prezentaci dopisů historik YIVO Richard Breitman.
Osud Frankových proslavily deníky Anny, jež si psala v době, kdy se spolu s rodinou ukrývala na půdě otcovy firmy v Amsterodamu. Frankovi se skrývali dva roky, později však byli zrazeni a posláni do koncentračních táborů, kde většina rodiny zahynula.
Pro institut i pro historiky je objevení korespondence Otty Franka, k němuž došlo náhodně teprve před půldruhým rokem, velmi podstatné. Celkem 65 dopisů s datací mezi březnem a prosincem 1941 dokumentuje Frankovu marnou snahu o záchranu rodiny. Je v nich popsáno, jak se otec snažil dostat své dcery Annu a Margot, manželku Edith a tchyni Rosu do Spojených států.
USA omezily imigraci
Do USA své dopisy o podporu adresoval svému příteli Nathanu Strausovi, synu zakladatele obchodního domu Macy's. „Nenaléhal bych, pokud by mě okolnosti nenutily udělat cokoli ve snaze vyhnout se nejhoršímu,“ psal mu Frank. „Hlavně kvůli dětem, náš osud není tak důležitý,“ dodává v dopise. I z dalších dokumentů ve složce je vidět úsilí, které vyvíjel Straus a další na americké straně; vše ale nakonec bylo marné. Spojené státy tehdy silně omezily imigrační politiku v obavách o národní bezpečnost a ve strachu ze špionáže.
V zoufalství pak Frank žádal také o vízum na Kubu. Země mu je dokonce 1. prosince 1941 udělila, ale za 10 dnů, když Německo vyhlásilo válku Spojeným státům, je zase zrušila. Z dokumentů navíc není jasné, zda se Frank o jeho udělení vůbec dozvěděl.
„Rodina Frankových měla dobré kontakty, ale to nestačilo. V roce 1941 bylo na emigraci už pozdě, příliš pozdě,“ charakterizoval situaci Breitman. A právě načasování jeho žádostí o pomoc bylo pro historiky nejvíce překvapivým zjištěním. O útěk začal usilovat až rok po nacistické invazi do Nizozemska. Impulzem bylo pravděpodobně vydírání ze strany nizozemské nacistické strany. Od jednoho z členů dostal Frank výhrůžný dopis v dubnu 1941. O 12 dnů později napsal Strausovi s žádostí o pomoc.
Svazek Frankových dokumentů byl nalezen náhodou v polovině roku 2005 v YIVO dobrovolným archivářem, který se nad jednou ze složek pozastavil jen proto, že na deskách chybělo datum narození pisatele. Většina členů Frankovy rodiny přišla o život v koncentračních táborech. Patnáctiletá Anna zemřela na tyfus v Bergen-Belsenu v roce 1945. Její otec, který přežil Osvětim, se po válce vrátil do Amsterodamu a Anniny deníky v roce 1947 vydal. V roce 1952 následovalo další vydání. Do dnešního dne se prodalo na 70 milionů výtisků knihy v různých světových jazycích. Otto Frank se po válce znovu oženil. Zemřel v roce 1980 ve švýcarském Birsfeldenu.
