Mechem porostlý vykotlaný strom se pomalu mění v cosi jako pohádkovou bytost. Tito tiší velikáni v nás vzbuzují zvláštní úctu a ne nadarmo bývají v legendách spojováni s nadpřirozenými bytostmi. Bohužel se s nimi v krajině setkáváme stále méně. O solitérní staré stromy rostoucí v blízkosti sídel neumíme správně pečovat, z přírody dlouhověké rozložité stromy mizí zejména v souvislosti s neustálým houstnutím našich lesů. Krajinu už nespásají velcí býložravci a porosty pravidelně nesežehávají požáry, lesy tedy nejsou řídké a světlé, ale husté a pod zapojenými korunami stromů velmi tmavé.
Zeptali jsme se vědců: Zkamenělé dřevo, které obsahuje železo. Jak se tam dostalo? |
V prostředí, kde se bojuje o každý životodárný paprsek světla, nemají staří, pozvolna trouchnivějící velikáni šanci. Poškozené stromy navíc bývají z porostů rychle vytěženy. Jenže na stromy není možné pohlížet jen jako na zdroj dřeva nebo na estetický prvek, je to především nenahraditelná součást ekosystému, a to ve všech fázích svého života. A kde nejsou staré a přirozeně se rozpadající stromy, tam mizí i další živočichové s nimi životně propojení.
„Mrtvé dřevo je domovem velmi podstatné části naší přírodní rozmanitosti, potřebují jej mnozí ptáci a savci, například plši a veverky, především je ale domovem mnoha tisíc druhů hmyzu, hub a lišejníků,“ vysvětluje Lukáš Čížek, entomolog Biologického centra AV ČR. „Mnozí brouci a houby se dřevem přímo živí, samotářské včely a ptáci je využívají k hnízdění. Většina druhů se živí právě organizmy, které dřevo zpracovávají, tedy houbami nebo brouky. Mrtvé, staré a různě poškozené stromy jsou pro udržení přírodní rozmanitosti podstatně důležitější než stromy mladé a zdravé.“
Krása svého druhu
Možná jsou slova entomologa Čížka překvapivá. Pro přírodní koloběh je však staré a mrtvé dřevo skutečně nezbytné. Konec plynule přechází v nový začátek a starý vykotlaný strom se mění doslova v zoologickou zahradu. Dutiny a trouchnivějící dřevo větších průměrů se stává v naší krajině nedostatkovým zbožím, pomoci vylepšit biodiverzitu ale můžeme zkusit i na vlastní zahradě. Každá, i ta nejmenší zahrádka má svůj ekologický potenciál. A kdoví, třeba pouhým nabídnutím kusu odumřelého dřeva novým nájemníkům pomůžete i některému z mnoha ohrožených druhů. Stačí málo, jen odvaha opustit zavedená pravidla a vzdát se představy za každých okolností dokonale upravených trávníků a záhonů. Pokusy s mrtvým dřevem nejsou náročné.
První experimenty
Začít se dá s málem – i hromady větví, pár špalků nebo pařez jsou lepší než nic. Dál není třeba se o ně starat, jen ponechat věcem přirozený průběh.
Pro pokročilejší zahradníky s respektem k přírodě je tu ještě jedna zajímavá alternativa: upravení rostoucího stromu tak, aby zde rychleji vznikaly vykotlané dutiny a strom přirozeně zestárl. „Lepší než pár špalků je nechávat v zahradách staré stromy a torza,“ radí entomolog Lukáš Čížek. „Vrby ořezávané na hlavu rychle tvoří dutiny, které mohou sloužit jako ptačí budka, a zároveň budou domovem až stovek druhů hmyzu, například brouků zlatohlávků. Podobně lze ořezávat mnoho dalších dřevin, například lípy, lísky, topoly, jilmy, habry akáty, jírovce, duby a buky a podobně. S ořezem navíc klesá pravděpodobnost, že se strom vyvrátí nebo zlomí.“
Nemusíme se obávat, že podobným zásahem stromům ubližujeme. Naopak, jak potvrzuje Lukáš Čížek, nejstarší stromy v Evropě jsou právě ty ořezávané. Každoročním pravidelným ořezem navíc zahradník získá množství dalšího čistě přírodního materiálu, od větví na topení po pruty, které se dají využít například jako opora k popínavým rostlinám či pro stavbu drobných plůtků. Staré a křivolaké stromy jsou krásné, i když jejich jedinečnou krásu oceníme často až na druhý pohled. Ale co je nejdůležitější, jejich ochranou přispíváme k udržení přírodního bohatství kolem nás.
