Je dobře známo, že za vynález toaletního papíru vděčíme starobylým Číňanům. První zmínky o papíru ve spojení s toaletou se datují do 6. století, kdy tamní učenec a úředník Jen Č’-tchuej psal o tom, že papír s citacemi či komentáři Pěti klasiků, tedy základních konfuciánských textů uspořádaných samotným filozofem Konfuciem, nebo se jmény mudrců se neodvažuje na toaletě použít. Měl však na výběr, protože se vyráběly také archy určené přímo pro hygienické účely. A ve 14. století, tedy v době, kdy u nás ještě vládl hluboký středověk, se v Číně už dělaly po milionech.
Chytání myší. Jak vznikla pastička na drobné hlodavce? |
Západní civilizace papír na toaletách nejdříve odmítala, přeci jen to byla dlouho luxusní komodita, a dál používala své zavedené metody a nástroje – vlnu, starou látku, suchou trávu či vodu. Teprve v 19. století se čínský vynález dočkal rozšíření. Moderní toaletní papír, jak ho známe dnes, si roku 1891 patentoval Seth Wheeler z města Albany v americkém státě New York. Dlouhý pruh papíru navinul na ruličku a perforoval jej, čímž pás rozdělil na dílky, které šlo snadno odtrhávat. Do té doby se papír buď prodával po čínském vzoru po arších (Joseph Gayetty, od roku 1857), nebo v ruličce, z níž se musel pracně odtrhávat pomocí zubů na držáku (Scott Paper Company, 1890).
Převrat v hygieně se však nekonal. Toaletní papír se prodával s velkou diskrétností v lékárnách a balil se do hnědého balicího papíru. Ani při nákupu se o něm nemluvilo, stačilo říct: „Dva, prosím.“ A bylo jasno.
Za více než 120 let své existence zaznamenal už jen málo změn. Jistě, dnes jej můžete pořídit s vůní heřmánku, naskládaný do několika vrstev a vyvedený v modré či růžové, ale ten nejdůležitější zlepšovák přišel v roce 1935. Americká společnost Northern Tissue začala prodávat a inzerovat toaletní papír „bez třísek“.
