Ti všichni ale také na vyčerpávající cestě k vrcholu míjeli umírajícího Brita Davida Sharpa. Při sestupu z vrcholu Mount Everestu se Sharp zhroutil poté, co mu vypověděl službu kyslíkový přístroj. Ze čtyřiceti horolezců se u něj zastavila jediná výprava - s hendikepovaným Markem Inglisem. Ten kvůli omrzlinám přišel o nohy v roce 1982.
Když k Sharpovi Inglisova výprava dorazila, byl promrzlý na kost, nemohl mluvit a jedinou známkou, že žije, byly pohyby očí. „Pár členů naší výpravy se u něj zdrželo, včetně několika zkušených šerpů, ale už mu zkrátka nebylo pomoci. Mluvil jsem vysílačkou s Russem (vedoucím naší výpravy), který mi řekl, že pro něj už nemůžeme nic udělat,“ řekl Inglis v pořadu novozélandské televize.
„Leží tam několik hodin bez kyslíku. Je prakticky mrtvý, takže pokračujeme, řekl mi Russ.“
Lidský život na prvním místě
První muž planety, který Mount Everest dobyl, sir Edmund Hillary však ostře odsoudil chování horolezců, kteří nechali Davida Sharpa bez pomoci zemřít.
„Když narazili na muže trpícího silnými výškovými obtížemi, schouleného pod skalním převisem, bylo nemorální jen nadzvednout čepici, pozdravit a pokračovat dál. Podle mě je v takové situaci povinností každého člověka pomoci. Lidský život je mnohem důležitější než dosažení vrcholu,“ řekl novinářům Hillary.
„Při mé expedici by nikdo nenechal muže na skále napospas smrti. Jestliže v horách narazíte na někoho ve velkých nesnázích a sám máte dost síly a energie, pak je vaší povinností udělat vše pro to, abyste toho člověka dostali dolů,“ dodal slavný horolezec.
Zóna smrti
Většina horolezců má však v extrémních podmínkách ve výšce přes 8 848 metrů jedinou starost -o své vlastní přežití.
„Bohužel znám spoustu příběhů, kdy se horolezci, většinou průvodci, snažili někomu pomoci a sami za to zaplatili životem,“ říká Paul Chaplow z novozélandské bezpečnostní horské rady.
Vrchol Everestu leží daleko za hranicí, kde začíná „zóna smrti“. Kombinace drsného počasí, strmých svahů a nedostatku kyslíku si jen letos vyžádala už devět obětí.
Edmund Hillary také znovu upozornil na to, že by se počet výprav každoročně mířících na vrchol měl omezit. Od jeho výstupu v roce 1953 už na Everestu zemřelo 150 horolezců.
Ani čtyřiatřicetiletý Sharp nejspíš nebyl minulý týden jediný. Někde nedaleko něj leží pravděpodobně i tělo švédského lyžaře Tomase Olssona, který měl v plánu část trasy dolů sjet na lyžích, a již několik dnů je nezvěstný.
Edmund Hillary: „Při mé expedici by nikdo nenechal muže na skále napospas smrti.
Jestliže máte někoho ve velkých nesnázích a sám máte dost síly a energie, pak je vaší povinností udělat vše pro to, abyste toho člověka dostali dolů. Když viděli muže trpícího silnými výškovými obtížemi, schouleného pod skalním převisem, bylo nemorální jen pozvednout čepici, pozdravit a pokračovat ve výstupu. Podle mě je v takové situaci povinností každého člověka pomoci. Lidský život je mnohem důležitější než dosažení vrcholu.“
