Hoyland chce tímto způsobem vzdát hold nešťastné výpravě George Malloryho a Andrewa Irvinea, kteří zahynuli pod vrcholem Everestu v roce 1924. Cesta Malloryho a Irvina dodnes představuje nerozluštěnou hádanku. Část odborníků se totiž domnívá, že se těmto britským horolezcům podařilo dojít až na vrchol Everestu. Pokud by se teorie potvrdila, Mallory s Irvingem by vstoupili do historie jako první lidé, kteří zdolali nejvyšší horu světa. Připravili by tak o slávu svého krajana Edmunda Hillaryho a šerpu Tenzinga Norgaye, kteří Everest dobyli až v roce 1953.
Zatím však Mallory s Irvinem mají hlavně pověst lidí, kteří fatálně přecenili své síly a chovali se velmi amatérsky. K tomuto nelichotivému obrazu přispěly mimo jiné i fotografie Malloryho výpravy pořízené v základním táboře na úpatí Everestu. Horolezci na nich pózují v oblecích anglických gentlemanů: mají pumpky a saka z tvídu. Tyto šaty jsou samozřejmě pro výstup na nejvyšší horu světa nevhodné.
Hoyland byl v roce 1999 členem expedice, která nalezla a pohřbila zmrzlé Malloryho tělo. Díky tomu se mohl na vlastní oči přesvědčit, že osmatřicetiletý Mallory navzdory všem zkazkám nebyl tak bláhový, aby se pokoušel zdolat osmitisícovku v tvídovém saku. Naopak: horolezec se před výstupem převlékl do důmyslně navrstvených kusů oděvu z bavlny, vlny a hedvábí. Proti větru ho chránil kabát z tuhého gabardénu a bavlněné kamaše.
Malloryho oblečení zaujalo Mary Roseovou, profesorku z univerzity v Lancasteru. „Lidé si myslí, že Mallory měl mizernou výstroj. Při rekonstrukci jeho oblečení jsme ale zjistili, že se dokázal obléct možná i lépe než dnešní horolezci. Jeho systém byl promyšlený: vrstvy hedvábí se střídaly s vrstvami vlněného šatstva, takže kusy oblečení k sobě nelnuly a horolezec se mohl snadno pohybovat a šplhat do kopce. Hedvábí navíc skvěle vzdorovalo poryvům větru,“ tvrdí.
Chválí také Malloryho gabardénový kabát. Horolezec se totiž zahalil do loveckého svrchníku se speciálně upravenými rukávy. V podpaží kabátu byl všit látkový klín, který měl lovci usnadnit pohyb paže při střelbě. Mallorymu tento zlepšovák výborně posloužil: mohl v mrazivém himalájském počasí zvedat ruku nad hlavu, aniž by se mu při tom rozevřel kabát na krku. Nezanedbatelnou výhodou Malloryho výstroje bylo podle BBC i to, že vážila podstatně méně než moderní horolezecké vybavení. Tento fakt teď vzbudil pozornost několika výrobců outdoorového oblečení, kteří zvažují alespoň částečný návrat k přírodním materiálům.
Hoyland hodlá otestovat zrekonstruované Malloryho šatstvo příští rok. „Trochu se bojím ostrého větru,“ připustil, „ale na druhou stranu věřím, že oblečení z roku 1924 mi umožní snazší pohyb v terénu než moje moderní výbava,“ odhaduje. „Jsem přesvědčen, že Mallory a Irvine Everest opravdu zdolali. A pokud ne, za jejich nezdar určitě nemohlo oblečení.“
Zatím však Mallory s Irvinem mají hlavně pověst lidí, kteří fatálně přecenili své síly a chovali se velmi amatérsky. K tomuto nelichotivému obrazu přispěly mimo jiné i fotografie Malloryho výpravy pořízené v základním táboře na úpatí Everestu. Horolezci na nich pózují v oblecích anglických gentlemanů: mají pumpky a saka z tvídu. Tyto šaty jsou samozřejmě pro výstup na nejvyšší horu světa nevhodné.
Hoyland byl v roce 1999 členem expedice, která nalezla a pohřbila zmrzlé Malloryho tělo. Díky tomu se mohl na vlastní oči přesvědčit, že osmatřicetiletý Mallory navzdory všem zkazkám nebyl tak bláhový, aby se pokoušel zdolat osmitisícovku v tvídovém saku. Naopak: horolezec se před výstupem převlékl do důmyslně navrstvených kusů oděvu z bavlny, vlny a hedvábí. Proti větru ho chránil kabát z tuhého gabardénu a bavlněné kamaše.
Malloryho oblečení zaujalo Mary Roseovou, profesorku z univerzity v Lancasteru. „Lidé si myslí, že Mallory měl mizernou výstroj. Při rekonstrukci jeho oblečení jsme ale zjistili, že se dokázal obléct možná i lépe než dnešní horolezci. Jeho systém byl promyšlený: vrstvy hedvábí se střídaly s vrstvami vlněného šatstva, takže kusy oblečení k sobě nelnuly a horolezec se mohl snadno pohybovat a šplhat do kopce. Hedvábí navíc skvěle vzdorovalo poryvům větru,“ tvrdí.
Chválí také Malloryho gabardénový kabát. Horolezec se totiž zahalil do loveckého svrchníku se speciálně upravenými rukávy. V podpaží kabátu byl všit látkový klín, který měl lovci usnadnit pohyb paže při střelbě. Mallorymu tento zlepšovák výborně posloužil: mohl v mrazivém himalájském počasí zvedat ruku nad hlavu, aniž by se mu při tom rozevřel kabát na krku. Nezanedbatelnou výhodou Malloryho výstroje bylo podle BBC i to, že vážila podstatně méně než moderní horolezecké vybavení. Tento fakt teď vzbudil pozornost několika výrobců outdoorového oblečení, kteří zvažují alespoň částečný návrat k přírodním materiálům.
Hoyland hodlá otestovat zrekonstruované Malloryho šatstvo příští rok. „Trochu se bojím ostrého větru,“ připustil, „ale na druhou stranu věřím, že oblečení z roku 1924 mi umožní snazší pohyb v terénu než moje moderní výbava,“ odhaduje. „Jsem přesvědčen, že Mallory a Irvine Everest opravdu zdolali. A pokud ne, za jejich nezdar určitě nemohlo oblečení.“
