Nejdelší mateřská na světě. Výhoda, nebo prokletí českých žen?

Tenhle příběh bude znít českým matkám jako z říše divů. Helena je designérka, pracovala v reklamce. V Paříži se jako Češka dlouho nemohla chytit a na pohovor do její vysněné agentury šla už s obrovským břichem. Její zaměstnavatelé jí přijali v sedmém měsíci do práce! Ihned jí začali dávat práci z domova, po porodu jí kontaktovali, gratulovali k miminku a dávali jí najevo, že s ní počítají. Helena tak začala krátce po porodu pracovat ve svém tempu a podle svých potřeb, kterým se zaměstnavatel přizpůsobil.

Překvapivé? Naprosto samozřejmé, matky se totiž ve Francii berou jako normální součást pracovního trhu. Na druhou stranu mateřská tam opravdu netrvá tři roky jako tady. A hlídání zajišťuje stát už od nejmenších miminek, například přispívá všem rodinám na paní na hlídání.

Pro srovnání. Má další kamarádka (též designérka) Gábina žije v Česku na malém městě a má ročního chlapečka. Její pozici zrušili, takže se už do práce vrátit nemůže. Ráda by si přivydělávala jakkoliv, ale o práci s dítětem nezavadí. Chtěla jít třeba na brigádu do místní galanterie jako prodavačka a řekli jí narovinu, že „mladé ženy s dětmi“ tam nechtějí. Gábina mi to volala a zněla zoufale.

Tenhle přístup k matkám mě neuvěřitelně štve. Myslím, že kromě délky mateřské za tenhle postoj může i naladění společnosti. Už jsem na tohle téma psala jeden deník s názvem „Matku bych nikdy nezaměstnala“ a překvapily mne některé komentáře pod ním. Jde o názory několika jedinců a nebo si to trochu myslí všichni muži, jen se to bojí říct nahlas?

Nikdy jsem se nevyjadřovala k diskusím na internetu, myslím si o tomhle anonymním prostředí své. Ale některé názory jsou takové perly, že je škoda je neuvést. Třeba jeden autor píše, že „ženskou by nikdy nezaměstnal“, protože „buď menstruuje a to je k práci nepoužitelná nebo nemenstruuje a pak je těhotná a taky nepoužitelná“. Další diskutér shrnuje že „prostě zaměstnání ženy je rodina, do práce ať se chodí "seberealizovat", až když nemá rodinu“. Přitakává další chytrák (jsem si jistá, že jde o erudovaného psychologa) s tím že „dítě potřebuje matku 24 hodin denně první tři roky života“.

Uff. Jsem moc ráda, že ve svém nejbližším okolí ani v rodině takové muže nemám. A jsem ráda, že můj syn vidí doma jiný vzor a od malička si může všímat toho, že maminka není jen služka, že tatínek si umí taky vyžehlit, vyprat a zastat jí ve všem v péči o dítě. Takže vím, že z mého syna jistě nevyroste omezenec, který se někdy zeptá své podřízené „zda má děti“, „zda je plánuje“ nebo snad „že si to měla rozmyslet předtím než otěhotněla, když chce zpět pracovat.“.