Jediné, co ho dokáže přimět k aktivitě, je myšlenka na jídlo – nebo na nějaký zlomyslný kousek, který by mohl provést třeba pošťákovi či psíkovi Odiemu. Jistě někde ve vesmíru existují i milé a přátelské kočky, které večer vyskočí svému dvounožci na klín a tam spokojeně předou a hřejí. Od Garfielda ale podobné chování nikdo nemůže očekávat, leda by měl v rukou pekáč s lasagněmi. Právě tahle italská pochoutka je totiž kocourovým nejoblíbenějším jídlem.
Však si také jeho nebohý pán Jon Arbuckle v jednom příběhu posteskl: „Chtěl jsem kočku, šel jsem do zverimexu a co mi dali? Lasagne s kožichem a tesáky...“
Předlohou byl dědeček
Kreslíř Jim Davis si vzal za vzor pro své příběhy kočky, které jako dítě zažil na rodinné farmě. Jméno pro hrdinu (a prý i některé vlastnosti) si vypůjčil od svého dědečka. Je otázkou, v čem byl autorův dědeček Garfieldovi vzorem – snad zálibou v jídle a spánku, méně pravděpodobné už je, že lezl po stromech nebo visíval za drápy na síti na dveřích. Garfield totiž s oblibou dělá věci, ze kterých jeho pánovi Jonovi v lepším případě stoupá tlak.
Kupříkladu sežere, na co přijde, nová pohovka neodolá jeho drápům víc než pár minut a na kocourovo koupání si Jon vždy raději připraví helmu, obvazy a kysličník. Ale Garfield není jen potměšilá a líná bečka sádla, co se neustále dohaduje s mluvící váhou. Občas dokáže být i milý, třeba k medvídkovi Pookymu, který je jeho nejlepším přítelem. A to hlavně proto, že se s ním nemusí dělit o jídlo – Pooky je totiž plyšový. Špatně nevychází Garfield ani s myšmi, které zatvrzele odmítá honit. Když už se k předstírání lovu odhodlá, musí za to hlodavcům dát pořádný úplatek. Koho ale Garfield stíhá bez milosti, jsou pavouci. Žádný osminožec si v jeho přítomnosti nemůže být jist zdravím.
Garfield – kočka lidská
Garfield je prostě kocour, jak má být – nezávislý, umíněný, vychytralý a občas i pěkně potrhlý. Každý majitel kočky může potvrdit, že Jim Davis je skvělý pozorovatel kočičího chování. Většinu věcí, co Garfield provádí, pravděpodobně zažil na vlastní kůži, byť asi v méně potrhlé podobě. A co není odpozorované u koček, odkoukal Davis u lidí – třeba noční vyjídání ledničky, nenávist k rannímu vstávání nebo nechuť k pondělkům, kdy začíná pracovní týden.
V Československu se Garfield objevil v novinách od počátku 90. let a po souborných vydáních se jen zaprášilo
