Nakolik se vaše vystoupení na evropském turné liší od toho, co předvádíte čínským divákům?
U nás doma je o Shaolinu velké povědomí, takže příběhy, které předvádíme, nemusíme dovysvětlovat, stačí jen naznačit. V cizině vystoupení upravujeme tak, aby lidé chápali, co vlastně pohybem a bojovými prvky vyprávíme. Společně s bojovými prvky by si diváci měli odnést i ten příběh. Naším cílem je, aby si diváci odnesli stejný zážitek. I ti, kteří v tradiční čínské kultuře nevyrůstali.
Jak moc je třeba příběhy upravovat? Předvádíte něco jiného v Evropě a jinou verzi zase vidí diváci třeba v USA?
To zase ne. Americká kultura pořád hodně vychází z té evropské. Obecenstvo je v poslední době vůbec čím dál globálnější. Takže pro cizinu máme jen jednu verzi vystoupení. Není velký rozdíl vystupovat v Americe nebo v Evropě.
Berete vaši exhibici jako exportní artikl? Nebo je to stále ukázka tradičního čínského bojového umění?
Oboje. Samozřejmě že představení má v prvé řadě zaujmout. Musí být lákavé, protože jinak by na nás nikdo nechodil. Ale také obsahuje prvky, které jsou tradiční v čínském myšlení. Evropa je individualistická, konání ve prospěch celku vychází z jednotlivce. My se snažíme ukázat, že si člověk má vážit sebe skrze ostatní.
Atraktivní čísla nabízí i moderní cirkus. Je to pro vás konkurence?
My nejsme cirkusoví umělci. Nechceme předvádět, že když má někdo talent a píli, může dosáhnout neuvěřitelných kousků. Nás všude provází vnitřní síla, s níž pracujeme. Kung-fu je pro běžného diváka mnohem inspirativnější než cirkus, protože hranice mezi námi a publikem není tak neprostupná jako v případě artistů. My chceme ukázat, že vůlí může prakticky každý dosáhnout toho, co my.
Kdekoliv na světě nebo jen u vás v Shaolinu?
To záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Pokud vám jde o zvládnutí vnitřní síly, o získání respektu k autoritám a starším, pak je pro vás Shaolin tím pravým místem. Kdo chce podstatu, měl by jít ke zdrojům. Jestli vám jde ale jen o gymnastické prvky a získání pružnosti těla, je prakticky jedno, kde budete cvičit. Víte na Západě je to tak, že si jdete zacvičit do fitcentra, když vás to baví a máte chuť. Jinak to neděláte. U nás je jedno, jakou máte náladu. Cvičíte pořád, šest hodin denně, sedm dní v týdnu. Cvičíte dohromady s ostatními, takže pak už své nálady ani nevnímáte.
Kolik lidí si takto do Shaolinu chodí pro podstatu, o níž mluvíte?
Ročně kolem sta tisíc. Sedmdesát procent z nich jsou Číňané, zbytek cizinci z celého světa. Ne každý má ale chuť zůstat dlouho. Celý základní program trvá rok, ale nabízíme i jakousi ochutnávku v podobě týdenního kurzu. Ten ale se skutečným studiem nemá mnoho společného. V kung-fu si můžete vybrat to, co vás zajímá nejvíc. Nejdřív se ale musíte naučit všemu. Je to jako s domem – můžete mít oblíbené jen nějaké místnosti, bez celé stavby vám ale samy o sobě nebudou k ničemu.
