Mezi 140 exponáty, zahrnující nejrůznější mísy, "bažanty", "noční vázy", nočníky a další předměty intimní hygieny, dobové fotografie a plakáty, se skrývají i hotové "perly", alespoň podle kurátora výstavy Dmitrije Puzakova. S hrdostí ukazuje porcelánové skvosty z viktoriánské Anglie, které by i dnes mohly být ozdobou kteréhokoliv stylového příbytku.
Ze stejných končin pochází i o století starší přenosná toaleta, která vlastně představuje nabídku "tři v jednom": v dolním šuplíku přenosné skříňky s úchyty se nalézá toaletní mísa, nahoře umývárna a vše přiklopí pracovní stůl. Hotový manažerův sen z éry osvícenectví, i když asi mohlo hrozit, že práce vonět nebude.
Samozřejmě, v expozici nemůže chybět ani vesmírný záchod. Nikoliv snad ten americký, co se na mezinárodní vesmírné stanici věčně porouchává, ale ruský, či snad spíše sovětský. Dojem vyvolává i ruská toaleta z 20. let předminulého století v podobě masivního křesla, bezmála opravdového trůnu.
Historik při výkladu o významu záchodové otázky v dějinách lidstva sahá i po výroku římského císaře Vespasiána. Nikoliv snad po okřídlených slovech, že "peníze nesmrdí", kterými panovník obhajoval daň z toalet, ale o tom, že se vyspělost společnosti pozná právě podle stavu veřejných záchodků.
Vždyť na rozdíl od antiky byla středověká Evropa doslova zavalena odpady všeho druhu, které obvykle dokázal "uklidit" jen pořádný požár. V plamenech pak shořelo svinstvo všeho druhu, obvykle i s celým městem. Mezitím epidemie kosily tisíce a miliony lidí.
Záchod mohl být i Achillovou patou středověkých hradů, jak svědčí příběh hradu Gaillard, který koncem 12. století v Normandii nechal postavit anglický král Richard Lví srdce. Ačkoliv na stavbu nedobytného opěrného bodu vynaložil sumu odhadovanou na roční příjem koruny, Francouzi hrad dobyli už po sedmi měsících obléhání. Stačilo jít za čuchem, aby do opevnění pronikli přes skluzavku pro odpad z latríny, dodatečně vybudované na pokyn Richardova nástupce při hradní kapli.
Jak by na tom ve Vespasiánových očích vlastně bylo současné Rusko? "Sovětská éra sice znamenala jistou unifikaci, ale veliké rozdíly, hlavně mezi velkoměsty a venkovem, přetrvávají, podobně jako regionální zvláštnosti," připouští kurátor. Kanalizace totiž bývá vybudována jen ve větších městech, a tím je situace dána. Podrobnějšímu objasnění však uniká citací výroku čínského filozofa: "Dynastie je u moci sotva 300 let, a to je na hodnocení příliš krátce."
V samé Moskvě mohou některé toalety připomínat až banketní sály, ve kterých by se hned mohl natáčet remake slavného Buňuelova filmu Přízrak svobody, kde filmové postavy veřejně defekují a naopak stravu požívají v přísném soukromí. Ale už kousek za metropolí, třeba u "benzinky" při dálnici, narazíte místo záchodků jen na latrínu.
I její hosté také mohou během naléhavé potřeby družně debatovat, v dřepu nad dírami, které jsou jedna vedle druhé. Situaci možná mimoděk vystihuje sama výstava: na jednom konci kosmonaut u vesmírné toalety, na druhém na obyčejné bečce trůní figurína, která ze záhadných důvodů vykonává potřebu s nataženými podvlékačkami. Vysvětlení by zřejmě mohl poskytnout majitel exponátu, soukromé muzeum záchodků z Kyjeva.
Ale koneckonců v sovětských filmech jakýkoliv záběr na nahý zadek spolehlivě vyvolával salvy smíchu vděčného publika. "Strašné pomyslet, co výstava udělá se školáky - vždyť bez úšklebku se na to koukat nedá," obávala se ještě před otevřením expozice recenzentka listu Vedomosti. Ale školní exkurze nevybočují z mezí, zkrotitelných třídní učitelkou, a žáci a žákyně si nakonec libují, že se jim historické toalety líbily.
"Je to zábavné, poučné i šokující," připouští Moskvanka Jelena Kostěnková. "Nejvyspělejší starověké civilizace se dokázaly s problémem vypořádat, ale Evropa se nemá moc čím chlubit. Za civilizované se můžeme pokládat jen posledních 150 let," dodává.
