Mezi nejoblíbenější lektvary patřil odvar z máku, po kterém o večerech sahali už starověcí egypťané a Řekové, kteří měli dokonce svého boha spánku jménem Hypnos (po něm se ostatně prášky na spaní nazývají hypnotika). vedle toho se lektvary vyráběly ze středomořské rostliny mandragory, semen blínu černého nebo dokonce šťávy z hlávkového salátu. Své receptury měli i lékaři v arabském světě.
Bublinky v obyčejné vodě. První sodovka pochází z Anglie |
Přípravky rostlinného původu se používaly až do 19. století, kdy se formálně ustavila chemická věda, jež dala nespavému lidstvu účinné a levné přípravky na spaní. v roce 1832 vytvořil německý chemik Justus von liebig látku chloralhydrát, která má velmi rychlý tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu a během půl hodiny vyvolává spánek. Jako uspávadlo byl poprvé využit roku 1869. Tou dobou další němec Adolf von Baeyer vynalezl kyselinu barbiturovou, která prý nese jméno buď po svaté Barbaře, nebo po servírce v hospodě, kam šel chemik svůj objev toho večera roku 1863 zapít. oslavy však nebyly namístě. Sama o sobě totiž látka neuspává. Až roku 1903 Baeyerův student spolu se svým kolegou vytvořili na základě kyseliny barbiturové novou látku veronal, která vykazovala vynikající výsledky. A tak se zrodily barbituráty.
Novinka však měla i svou odvrácenou stránku. Barbituráty jsou vysoce návykové a mají řadu nepříjemných vedlejších účinků – zvláště u starších lidí způsobují únavu během dne a potíže s pamětí. v kombinaci s alkoholem se jejich účinnost výrazně zvyšuje a může dokonce způsobit smrt. I přes všechna rizika se pilulky na základě barbiturátů ve 20. století začaly těšit velké oblibě.
Chemici však dál hledali přece jen bezpečnější látky, a tak v 70. letech uvedli na trh takzvané benzodiazepiny. Jenže jejich první varianty přinášely podobná rizika jako barbituráty: závislost a smrt z předávkování, opět v kombinaci s alkoholem nebo jinými sedativy. Další pokus o spánek bez následků udělali vědci v 90. letech, kdy přišli s takzvanými non-benzodiazepiny, které mají představovat bezpečnější alternativu a rychleji mizejí z těla. nově přicházejí chemici s látkami založenými na melatoninu, tedy hormonu ovlivňujícím cirkadiánní rytmy. Ale možná občas stačí i přečíst si text plný nesrozumitelných názvů chemických látek a usnete natotata.
