Jistě se jednalo o průlom v uchovávání potravin, po němž v té době sáhly především armády. Napoleon se při svém tažení Evropou potýkal s problémem, jak svým vojákům přepravovat jídlo na velké vzdálenosti, a konzerva se ukázala jako ideální řešení – i když se zpočátku vyráběla z tlustého kovu a bývala těžší než jídlo, jež obsahovala.
Vyhladovělí vojáci si na tíhu nestěžovali a nevadilo jim ani, že k otevření byla potřeba hrubá síla a špinavé dílenské nářadí. Teprve pozdější vylepšení materiálu a tenčí i lehčí kov zajistily masovější rozšíření konzerv, a tak vynálezci začali přicházet se způsoby, jak se k jejich obsahu dostat pohodlněji a bez bryndání.
Kazetám neodzvonilo. Jak a kdy vznikly magnetofonové pásky? |
První otvírák na konzervy si až roku 1855 patentoval Angličan Robert Yeates, který vymyslel jednoduchý pákový systém s ostrým zobákem a madlem, jímž se obkroužil horní obvod plechovky. O patnáct let později přišel Američan William Lyman s otvírákem poprvé vybaveným rotačním kolem, jež mělo usnadnit posun ostrého zobáku po obvodu. Ale postup se ukázal jako příliš komplikovaný: do středu konzervy bylo potřeba prorazit díru, poté upravit délku páky podle velikosti konzervy, upevnit ji na okraji plechovky a pak do ní zatlačit řezné kolečko.
Pořádný průlom přišel v roce 1925, když jedna americká firma Lymanovu otvíráku přidala druhé rotující kolečko, díky němuž sevřel okraj konzervy jednodušeji a pevněji. Po obvodu plechovky se mechanismus posouval pomocí klíčku, jako by se natahovaly hodiny. Mnohé modely na tomto principu fungují stále. V roce 1931 přišly na trh první otvíráky se dvěma madly, které vypadají trochu jako kleště a také se používají dodnes. A zhruba tou dobou se objevil první elektrický model, který navždy skoncoval s někdejší hrubou silou.
