Na výstavě pod názvem "Ludvík XIV., jako člověk a král" je k vidění tři sta nejrůznějších uměleckých děl, z nichž 80 pochází přímo ze zámku. Další artefakty jsou ze sbírek muzea Louvre, Francouzské národní knihovny a také například britské královny Alžběty II. Některé předměty dovezené ze zahraničí nebyly vlastně ve Francii vystaveny od revoluce v roce 1789.
"Končíme s opravdovou anomálií," svěřil se médiím ředitel Versailles Jean-Jacques Aillagon, podle kterého zámek doposud neuspořádal celkovou výstavu o svém zakladateli. Doposud se podobné akce týkaly vždy jen nějaké vybrané části z více než půlstoletí jeho vlády. Podle něj je na expozici zapotřebí pohlížet jako na Ludvíkův kulturní a umělecký odkaz. Politicky prý jinak náleží k přežilému systému. O Ludvíkovi XIV. je známo, že uplatňoval absolutistickou vládu, která takřka nesnesla kritiku.
"Ludvík XIV. se hodně věnoval své image a komunikaci. V tom byl naprosto moderní," podotkl jeden z kurátorů výstavy Alexandre Maral. "Ludvík XIV. miloval vždycky novinky. Vždycky zbořil, co zrovna postavil, aby to obnovil podle nejnovější módy," řekl o něm Aillagon. "Nosil oblečení z černého hedvábí vyzdobeného diamanty, aby oslnil. Nikdy se nestyděl, aby z audience udělal představení hodné nejvýznamnějšího krále světa," dodal.
Byl to králův ministr financí Jean-Baptiste Colbert, který se největší měrou podílel na budování jeho image jako "krále Slunce" často zpodobňovaného jako starořeckého boha Apollóna.
Téma "budování mýtu" vůbec hodně provází návštěvníky, které udeří hned na začátku prohlídkové trasy sousoší Apollóna-Ludvíka obsluhovaného nymfami, na kterém skupina sochařů pracovala plných osm let. Nepřehlédnutelná je také Ludvíkova bysta z roku 1665, která prošla restauračními úpravami a která představuje krále poměrně idealisticky.
Monarcha měl tuto plastiku moc rád stejně jako obraz z roku 1702, na kterém je už stárnoucí muž namalován se svým honosným korunovačním pláštěm s liliovými květy a mečem po Karlu Velikém. Původně měl v úmyslu plášť věnovat svému vnukovi Philippovi z Anjou, který se stal španělským králem. Nakonec si to ale rozmyslel, protože se s ním nedokázal rozloučil.
Pozoruhodný je i králův profilový portrét z vosku, který výtvarník Antoine Benoist patrně vytvářel tím, že materiál několikrát obtiskl o Ludvíkovu tvář. Znázornění tehdy pětašedesátiletého monarchy je proto taky tak realistické a lidské - je špatně oholený, na kůži má jizvy po neštovicích, které měl v mládí. Podle dalšího z kurátorů výstavy neměl král rád, když ho omlazovali.
Podle Ludvíkova krunýře vyrobeného v Benátkách si mohou také návštěvníci výstavy udělat představu o jeho tělesné výšce. Muž, který mnohokrát větší část dne věnoval obcházením míst, kde se umělci činili, než státním záležitostem, měřil 170 centimetrů.
