"Dokážu si představit, že ženy zastávají v naší gardě tu či onu pozici. Určitě o tom lze přemýšlet," řekl Daniel Anrig v rozhovoru pro italskou televizi.
Anrigovy výroky přinejmenším mohou naznačovat, že v léta neměnném názoru Vatikánu na elitní gardu dochází k nějaké změně. Zatím mohou v papežově gardě sloužit muži katolického vyznání, a to ve věku od 19 do 30 let a navíc pouze švýcarské státní příslušnosti.
Anrig stojí v čele gardy od loňska a už po pár měsících služby dokazuje, že má na složení svého 110členného vojska poněkud jiný názor než jeho předchůdce. Ten se netajil tím, že zařazení žen do výlučně mužské gardy by přineslo víc problémů než užitku.
Velkou překážku by podle něho znamenalo například i ubytování - už teď objekty pro gardisty nevyhovují svou kapacitou. "Každý problém lze vyřešit," reaguje na to Anrig.
Vznik Švýcarské gardy se datuje k 22. lednu 1506, kdy 150 žoldnéřů ze švýcarských kantonů vpochodovalo do Říma, aby sloužili pod papežem Juliem II. známým jako "papež-válečník". Největší oběti zaznamenala garda 6. května 1527, když při takzvaném plenění Říma přišlo o život na 140 jejích příslušníků. Ti, co masakr přežili, zachránili život papeži Klementu VII.
Ozbrojená jednotka Vatikánu tehdy dostála svému slibu "bohabojně, nezištně, udatně a věrně" sloužit zástupci božímu na zemi a v případě nutnosti za něho položit i život.
Později se počet členů gardy ustálil na zhruba 110 mužích a jejich úkolem se vesměs stalo plnění ceremoniálních povinností.
Nábor nováčků je ale v posledních letech problematický. Mladíky ze Švýcarska už neláká ani základní mzda 1049 eur měsíčně, tedy necelých 30.000 korun, ani prestiž služby ve Vatikánu.
Snad i proto mohl před šesti lety složit přísahu věrnosti první příslušník gardy tmavé pleti - Švýcar indického původu Dhani Bachmann. Ještě o rok později ale tehdejší šéf gardy Elmar Mäder odmítl vstup něžného pohlaví, když prohlásil, že pokud bude velitelem, mezi švýcarskými gardisty žádná žena nebude.
