Literární vědci se už delší dobu přou o to, zda je Shakespeare skutečně autorem hry. Edward III. prý nese jeho rukopis, některé jeho pasáže ale jako by byly dílem někoho jiného. Jednomu z nich se nakonec povedlo hádanku rozluštit - jde o společné dílo Shakespeara a Thomase Kyda, dalšího populárního autora ze 16. století.
Brain Vickers, který přenáší literaturu na Londýnské univerzitě, došel k tomuto závěru s pomocí softwaru, který se využívá při odhalování plagiátů - z větší části hlavně na vysokých školách. Vickers porovnal pasáže z Edwarda III. s dalšími Shakespearovými díly a s pomocí programu nazvaným příznačně Pl@giarism, objevil více než 200 podobných sousloví o více než třech slovech. Obyčejně přitom k identifikaci pravého autora stačí v daném textu najít 20 takových sousloví.
Podobný výsledek přineslo i srovnání zbylých pasáží hry - těch, co "nezapadaly" do Shakespearova rukopisu - s úryvky z her Thomase Kyda.
Otázkou je, proč by Shakespeare - v době, kdy byl Edward III. publikován, mu bylo 32 let a už byl slavný - psal hru s někým jiným? Taková už byla doba, odpověděli liternární historici. Londýnská divadla v té době bojovala o diváky a jak rychle přišla s novými hrami, tak rychle je i stahovala a zařazovala ještě novější, aby si udržovala náskok před konkurencí. Tak zběsilému tempu nemohl jeden autor stačit - často se tudíž stávalo, že se na psaní her spolupodílelo víc autorů (hry se prý dokončovaly v řádu "týdnů" a autoři byli placení od "scén").
"Edward III. je toho dobrým příkladem," říká Vickers, "Shakespeare napsal tři scény na začátku a jednu pozdější, aby zaručil kontinuitu děje. Je to velmi dobrá hra, ale trpí právě nedostatkem souvislostí - osoby, které se objevují u Shakespeara, už v ní později nevystupují," dodal Vickers.
